Dojmy jednoho dobrovolníka, část 3 - Hvězdné hodiny

8. 12. 2012

Přátelé jsou jako hvězdy na nočním nebi:
I když občas nejsou vidět,
víš, že tam jsou!

 

Ale přesto je hezčí, když je vidět můžeš. A moje hvězdy za mnou přijely o minulém víkendu, ačkoli teď jsou doslova zavalené studiem. Ale ony se rozhodly pro krátké prázdniny v Plzni a proti biflování.

A pak přišel konečně nekonečný pátek, kdy jsem se už nemohla dočkat večera. Moje očekávání a radost každým okamžikem rostly... A pak se to stalo!

21:49, Plzeň - hlavní nádraží, 2. nástupiště
Vlak právě z Prahy přiváží dva z mých nejlepších přátel do města Plzně. Jistě, být sama a daleko může být krásné. Ale po skoro třech měsících člověku udělá dobře, když uvidí důvěrně známý obličej a může své dlouholeté přátele pořádně obejmout. U sebe doma jsem je přivítala typicky českou sladkostí: samozřejmě koláčem. :)

Víkend utekl jako voda. V sobotu jsem své přátele provedla Plzní. Svatý Petr nám byl nakloněn. Ačkoli jsem mu zapomněla zavolat, zářilo nad městem po dlouhé době opět modré nebe a sluneční paprsky nasvítily fasády domů jako světlomety. Snad moje „hvězdy“ přivezly slunce... :)

V neděli jsme strávili pár hodin v Praze. V listopadu se konečně dalo volně procházet po Karlově mostě...

A potom už nastal čas loučení. Kam se vlastně víkend poděl? To nevěděl s určitostí nikdo. Všechno uběhlo prostě moc rychle. Ale už za tři týdny, o Vánocích, uvidím oba znovu. Protože o Vánocích jedu domů: Kde se dají ostatně Vánoce strávit lépe než v rodinném kruhu? :)

Sarah

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 3 - Sternstunden

8. 12. 2012

Freunde sind wie Sterne in der Nacht:
Auch wenn sie manchmal nicht zu sehen sind,
weißt du trotzdem, dass sie da sind!

 

Doch umso schöner ist es, sie zu sehen. Und meine Sterne kamen mich am letzten Wochenende besuchen, obwohl sie eigentlich zur Zeit richtig viel lernen müssen. Doch sie haben sich letztendlich für einen Kurzurlaub in Pilsen und gegen das Büffeln entschieden.

Dann war es endlich Freitag und ich musste nur noch auf den Abend warten. Meine Vorfreude stieg und stieg.... Und dann war es soweit!

21:49 Uhr, Pilsen Hauptbahnhof, Plattform 2:
Der Zug aus Prag brachte zwei meiner besten Freunde nach Pilsen.
Die Fremde und das Neue ist gut und schön, aber nach fast drei Monaten tut es einfach auch mal gut, ein lang vertrautes Gesicht zu sehen und seine langjährigen Freunde in die Arme schließen zu können.
Dann im Wohnheim habe ich sie mit einer typisch tschechischen Süßigkeiten empfangen: natürlich mit Koláč. :)

Das Wochenende verging wie im Flug. Samstags führte ich sie durch Pilsen. Petrus war uns übrigens hold. Obwohl ich vergessen hatte bei ihm anzurufen, zeigte sich seit langem ein blauer Himmel über der Stadt und die Sonnenstrahlen ließen die Häuserfassaden wie im Scheinwerferlicht erstrahlen. Vielleicht hatten meine beiden „Sterne“ aber auch die Sonne mitgebracht… :)
Sonntags verbrachten wir ein paar Stunden in Prag. Im November ist es dort endlich möglich, sich frei auf der Karlsbrücke bewegen zu können...

Und dann hieß es auch schon Abschied nehmen! Wo war nur das Wochenende geblieben? Das wusste keiner so recht. Die Zeit war viel zu schnell vergangen. Doch schon in drei Wochen, zu Weihnachten sehe ich beide wieder. Denn zu Weihnachten fahre ich nach Hause – wo kann man Weihnachten schließlich besser verbringen, als im Kreise der Familie? :)

Sarah

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Blog Blog Stipendia Stipendien Čeština Tschechisch Studium Studium Němčina Deutsch Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Semináře Seminare Cestování Reisen News News Stáže & práce Praktikum & Arbeit Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Kultura Kultur