Apríl s Herculem

17. 4. 2015

1.4. jsem se dozvěděla, že se německá gramatika bude redukovat. Nová pravidla. Už žádné přemýšlení, který člen jaké podstatné jméno má, jestli „der“, „die“, nebo „das“. Už žádné komplikované myšlenkové pochody o postavení slovesa ve vedlejší větě atd. Samozřejmě jsem to Goethe-Institutu nevěřila, ne, jak bych taky mohla, Goethe nikdy nelže, haha.

Kromě veselého apríla nabízí duben i další super věci. Nejen, že mám narozeniny a pravděpodobně dostanu dárky, to je samozřejmě highlight pro mě, ale taky jsou v dubnu např. Velikonoce, svátky vajíček, které jsem tenhle rok strávila v Česku a které ledacos změnily.

Od té doby, co jsem se po Velikonocích vrátila zpátky, jsem Regensburg přejmenovala na Joggingsburg. Běžci jsou všude. Běhají dokonce i v noci, ráno, přes den, žádný terén pro ně není problém. Kdyby se mělo stát, že člověk celou hodinu venku ve městě nepotká běžce a počasí je celkem akceptovatelné, bylo by něco špatně. Teď se ale vrátíme na chvíli o dva týdny zpátky.

Velikonoce jsem totiž trávila v Pocinovicích – to není žádná zaklínací formule, nýbrž název jedné malebné, idylické, lesy a kopci obklopené, na prahu Šumavy a daleko od hlavních silnic ležící vesničky, odkud pocházím. A právě v Pocinovicích jsem se rozhodla, že se půjdu jednou aktivně a zhluboka nadýchat zdejšího průzračně čistého vzduchu, a šla jsem běhat. S čistým svědomím musím říct, že to bylo opravdu skvělé rozhodnutí. Po prvních minutách jsem si sice myslela, že je můj mladý život u konce, ale potom jsem se cítila naprosto super. Takže ano, teď už rozumím těm, pro mě ještě před pár týdny šíleným lidem, běžcům, kteří se dobrovolně tolik vysilují, namáhají, funí a potí a říkají, že to dělají pro své zdraví a lepší náladu. Už v tom jedu taky.

Vedle běhání teď trávím hodně času s mým Herculem. Mýtický řecký svalnatý hrdina – ne, vůbec ne. Můj Hercules je totiž celkem ošklivý, hubený, pastelově zelený a vydává divné zvuky. Je to kolo, které jsem si po Velikonocích pořídila a na jehož nestatném těle je napsáno „Hercules“. Takže teď s ním zažívám denodenně hezké adrenalinové chvíle v ustavičném strachu, že se rozpadne. Přesto ho mám ráda a dokonce ho pyšně parkuji hned vedle Moničina mnohem vzhlednějšího „Pegasuse“. Vypadá to, že naše jaro půjde trochu směrem staré mýty a báje. Uvidíme, co duben ještě přinese.

Lenka

Témata: Blog

April mit dem Hercules

17. 4. 2015

Am 1.4. habe ich erfahren, dass die deutsche Grammatik reduziert wird. Neue Regeln. Keine Überlegung mehr, welchen Artikel ein Substantiv hat, ob „der“, „die“ oder „das“. Keine komplizierten Gedankengänge mehr über die Stellung des Verbes in Nebensätzen, usw. Selbstverständlich habe ich es dem Goethe-Institut nicht geglaubt, nein, überhaupt nicht, wie könnte nur Goethe lügen, haha.

Aber neben dem foppenden ersten April bietet dieser Monat noch andere tolle Sachen. Nicht nur, dass ich Geburtstag habe und wahrscheinlich Geschenke bekomme, das ist natürlich ein Highlight für mich, sondern auch zum Beispiel die Oster-Feiertage, Feiertage der Eier, die ich in Tschechien verbrachte und die dieses Jahr so manche Sache änderten.

Seitdem ich nach Ostern zurück in Regensburg bin, habe ich die Stadt aus Regensburg in Joggingsburg umbenannt. Die Joggingleute sind überall. Sie laufen sogar in der Nacht, in der Früh, tagsüber und überall. Wenn es mal passieren sollte, dass man eine ganze Stunde in der Stadt keinen Joggi-Menschen trifft und das Wetter dabei mindestens akzeptabel ist, wäre schon irgendetwas falsch. Aber gehen wir erst einmal kurz zwei Wochen zurück.

Ich war nämlich an Ostern in Pocinovice – das ist keine Zauberformel, sondern der Name von einem wunderschönen, von Wäldern und Hügeln umgegebenen, an der Schwelle des Böhmerwaldes und weit weg von großen Hauptstraßen liegenden Dorf, wo meine Eltern wohnen. Und gerade in Pocinovice habe ich mich entschieden, einmal aktiv und tief die pure Luft der Natur einzuatmen – durch Joggen. Mit reinem Gewissen muss ich jetzt sagen, dass es eine echt gute Entscheidung war. Nach den ersten Minuten dachte ich zwar, dass mein junges Leben zu Ende ist, aber danach war es perfekt. Also ja, jetzt verstehe ich die für mich noch vor ein paar Wochen verrückten aktiven Menschen, die sich freiwillig wahnsinnig anstrengen, schnaufen und schwitzen und sagen, dass es ihnen zu Gesundheit und besserer Laune verhilft.
 
Neben Joggen verbringe ich jetzt auch viel Zeit mit meinem Hercules. Der mythische griechische muskulöse Held – nein, nicht ganz. Mein Hercules ist nämlich ziemlich hässlich, dünn, pastellgrün und macht komische Geräusche. Es ist ein Fahrrad, das ich nach Ostern besorgt habe und das auf seinem unstattlichen Körper „Hercules“ geschrieben hat. So, jetzt erlebe ich mit ihm jeden Tag schöne, adrenalinvolle Weilen in ständiger Angst, dass er zerfällt. Trotzdem mag ich ihn und parke ihn sogar stolz neben  Monikas sehr viel besser aussehendem „Pegasus“. Es sieht so aus, als würde unser Frühling ein bisschen in Richtung der alten Mythen und Sagen gehen. Mal schauen, was der April noch so bringt.

Lenka

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Cestování Reisen Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Kultura Kultur Stipendia Stipendien Blog Blog Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Stáže & práce Praktikum & Arbeit Studium Studium Němčina Deutsch News News Semináře Seminare Čeština Tschechisch