Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 11

24. 5. 2012

Když někdo začne být slavný, začne si taky psát deník. Jak by se dalo jinak vysvětlit, že Goethe, Kafka, ale třeba taky Lennon a Cobain byli v psaní deníků velmi pilní?

Určitě nějak vycítili, že tvoří něco velkého a věděli, že by měli své myšlenky uchovat i pro další generace. Dejme tomu, že je tato teorie pravdivá. Ale kdo si ještě dnes píše deník? Ještě si docela dobře vzpomínám, že když mi bylo 12 nebo 13 let, dostala jsem jako dárek deník, dokonce i s malým zámečkem, aby všechna tajemství zůstala tajná. Moc disciplinovaná jsem ale nebyla. Zaplnila jsem pár stránek, ale jinak to moc slavné nebylo. Přičemž by bylo mnohem praktičtější, udělat si z psaní každodenní nebo každotýdenní rituál a uvědomit si tak, co všechno se vlastně událo.
Během svého Erasma v Perpignanu jsem to chtěla s deníkem zkusit ještě jednou. Přece jen během takového roku člověk zažije spoustu nezapomenutelných věcí. Ale ani dobrých 10 let po mém prvním deníku se moje sebedisciplína nezlepšila.
Ale abych se vrátila zpátky k otázce, kdo si ještě dnes píše deník: skoro nikdo. Dnes už se totiž deníky nepíšou. Malé knížečky a ručně psané příspěvky patří minulosti, stejně jako tolik jiných věcí . Dnes se píšou „blogy“. Každý je může založit, spousta lidí je píše a ještě více lidí je čte. Věnují se různým tématům, ale jednu věc mají společnou: nabízí bloggerům celosvětové publikum. I my píšeme blog. Když jsem přemýšlela, proč vlastně tenhle blog píšu, přišla mi na mysl výše zmíněná teorie o spojitosti mezi deníkem a proslulostí jeho tvůrce.
To samozřejmě trochu přeháním. Nejsem slavná a ani nepředpokládám, že bych byla někdy v budoucnosti. Napadlo mě ale, že bych mohla tezi z úvodu „když člověk začne být slavný“ změnit na „když si člověk uvědomí, že to, co dělá, je důležité“. S tím se pak můžu naprosto ztotožnit.
Ještě před a taky na začátku dobrovolné služby si člověk není úplně jistý, jestli to, co dělá, bude mít opravdu pozitivní efekt. Ale když pak přijedete do nové země a začnete pracovat na svém projektu, uvidíte už brzy první účinky. Nemluvíme tu o umístění na prvním místě mezinárodních hitparád, ani o vydání románu, ze kterého se stane bestseller. Naopak, jde o maličkosti jako třeba dobrý pocit na konci úspěšného semináře anebo o nadšení , které zavládne v mém kurzu konverzace, když začneme nové téma.
A co všechno člověk nezažije! V březnu se konal náš první ahoj.info seminář. Na video-workshop se sjelo 20 skvělých a motivovaných mladých lidí. I přes stres během přípravy to byl vydařený seminář. Dokonce tak vydařený, že jsme se rozhodly uspořádat letos ne dva, ale hned tři semináře. Seminář číslo dvě byl náš ekoseminář v Zethau. A teď už se naše dobrovolná služba pomalu, ale jistě chýlí ke konci, protože za dveřmi už je náš třetí a poslední seminář. Už se strašně těšíme na naše účastníky. Kromě toho na nás čeká ještě pár dalších zajímavých akcí, jako třeba Global Media Forum v Bonnu.
A abychom čas od času připomněly, co jsme všechno zažily, píšeme náš blog. Samozřejmě ne kvůli tomu, aby vše zůstalo zachované pro příští generace. Píšeme ho pro vás, tady a teď. A narozdíl od deníku ho před vámi zamykat nebudeme.

24. května 2012, Nicole Hildebrandt

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 11

24. 5. 2012

Wenn man wichtig wird, fängt man an Tagebuch zu schreiben. Ganz klar! Wie soll man es sonst erklären können, dass Goethe, Kafka, aber auch Lennon und Cobain so fleißige Tagebuchschreiber waren?

Bestimmt haben sie alle irgendwann gespürt, dass sie Großes tun und wussten, dass sie ihre Gedanken für die Nachwelt protokollieren sollten.
Lassen wir das einfach mal als Theorie im Raum stehen. Aber wer schreibt heut eigentlich noch Tagebuch? Ich kann mich gut daran erinnern, irgendwann im zarten Alter von 12 oder 13 ein Tagebuch geschenkt bekommen zu haben, inklusive kleinem Schloss, damit die Geheimnisse das bleiben konnten, wozu sie bestimmt waren – geheim. Sehr diszipliniert war ich jedoch nicht. Einige Seiten habe ich gefüllt, aber die Anzahl war doch sehr überschaubar. Wobei es doch durchaus einen praktischen Charakter hätte, aus dem Tagebuchschreiben ein tägliches oder wöchentliches Ritual zu veranstalten und sich ins Bewusstsein zu rufen, was sich eigentlich alles ereignete.
Während meines Erasmus-Aufenthalts in Perpignan habe ich das nochmal versucht. In so einem Jahr erlebt man ja wieder eine ganze Menge. Aber auch gut 10 Jahre nach meinem ersten Tagebuch, ist meine Schreibdisziplin nicht stärker geworden.
Um auf die vorherige Frage zurückzukommen, wer heut noch Tagebuch schreibt: Fast niemand. Heute schreibt man nämlich nicht mehr Tagebuch. Das kleine Büchlein und die handschriftlichen Einträge gehören, wie so viele andere Dinge, der Vergangenheit an. Heute schreibt man „Blogs“. Jeder kann sie haben, viele schreiben sie, noch mehr lesen sie. Sie existieren zu vielen verschiedenen Themen, aber eins haben sie alle gemeinsam: Sie bieten dem Blogger eine weltweite Bühne. Und die nutzen wir genauso.
Als ich angefangen habe darüber nachzudenken, warum ich eigentlich diesen Blog schreibe, ist mir die oben genannte Berühmtheitsthese in den Kopf gekommen.

http://domyessayformecheap.com

Das ist dann aber doch ein wenig zu hochgesteckt. Schließlich bin ich jetzt nicht berühmt und in Zukunft sehe ich mich da auch nicht. Dann aber dachte ich mir, dass man vielleicht das „wenn man wichtig wird“ eher in ein „wenn man realisiert, dass das was man tut, wichtig ist“ ändern sollte. Und damit kann ich mich sehr wohl auch selbst identifizieren. Vor und am Anfang des Freiwilligendienstes ist man sich selbst vielleicht noch nicht so sicher, ob das was man tut wirklich so einen positiven Effekt haben wird. Ist man dann aber erst mal richtig im Land angekommen und startet durch mit seiner Arbeit, sieht man schon die ersten Auswirkungen. Wir sprechen hier nicht von Nummer 1 Single-Auskopplungen in den internationalen Charts oder der Veröffentlichung eines Bestseller-Romans. Es sind eher die kleinen Dinge, wie das Gefühl am Ende eines erfolgreichen Seminars oder die Begeisterung der Konversationsteilnehmer, wenn man mit einem neuen Thema beginnt.
Und was man nicht auch so alles erlebt! Im März hatten wir unser erstes ahoj.info-Seminar. Zum Videoworkshop kamen 20 fabelhafte und motivierte Teilnehmer. Trotz Stress in der Vorbereitung war es ein rundum gelungenes Wochenende. So gelungen, dass wir dieses Jahr nicht nur zwei, sondern drei Seminare veranstalten. Nummer zwei war unser Öko-Workshop in Zethau. Und jetzt merken wir schon, dass unser Freiwilligendienst allmählich zu Ende geht, da schon das dritte und letzte Seminar bevorsteht. Wir freuen uns schon wahnsinnig auf unsere Teilnehmer. Außerdem warten noch ein paar weitere Ereignisse auf uns, wie das Global Media Forum in Bonn.
Und um uns von Zeit zu Zeit in Erinnerung zu rufen, was wir hier immer wieder erleben, schreiben wir unsere Blogs. Allerdings nicht, um damit spätere Generationen zu versorgen, sondern Euch im Jetzt und Hier. Und anders als bei Tagebüchern hängen wir kein Schloss davor.

 

24.05.2012, Nicole Hildebrandt

zp8497586rq

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Semináře Seminare Cestování Reisen Němčina Deutsch Stáže & práce Praktikum & Arbeit Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement News News Blog Blog Čeština Tschechisch Kultura Kultur Stipendia Stipendien Studium Studium