Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 15

29. 8. 2012

Berlín. Rozhodnutí padlo. Od října budu studovat na TU Berlin magisterský obor „Komunikace a jazyk se zaměřením na komunikační studia“.

To jsem si zase našla obor s předlouhým názvem! Tenhle problém jsem měla už se svým studiem na bakaláři. Když se mě někdo zeptal, co že to vlastně studuju, musela jsem vždycky odpovídat „Nové jazyky a didaktiku cizích jazyků v kombinaci francouzština, portugalština a didaktiku románských jazyků“. Samozřejmě že jsme měli interní zkratku, NFF, ale skoro nikdo náš obor neznal. A teď to bude asi podobné.

Posledních pár týdnů bylo docela napínavých. Nekonečné čekání na vyrozumění o přijetí na univerzitu. A když se konečně toužebně očekávaná obálka objevila ve schránce, musela jsem se chtě nechtě rozhodnout, což vůbec nebylo jednoduché. Přeci jen tu byl ve hře ještě pořád můj další favorit, a sice univerzita Rouen ve Francii, na kterou jsem byla rovněž přijata. Celé dny jsem se kvůli tomu natrápila. Nakonec jsem se rozhodla, že po posledních dvou letech, které jsem strávila v zahraničí, bych docela ráda byla nějakou dobu zase v Německu. A kromě toho je Berlín mnohem blíž České republice než Rouen, takže budu moct bez problémů přijet na návštěvu, například za Barčou do Brna, kde se bude v listopadu konat festival vína.

I když těšení se na vše nové, co mě čeká, teď převažuje, nebude pro mě vůbec snadné opustit Plzeň a Českou republiku vůbec. Právě když jsem dobalila první krabici svých věcí, došlo mi, jak se mi v Plzni líbí a jak moc mi to všechno tady bude chybět. Poměrně malé město s tolika možnostmi. Ale změna je život a vždycky s sebou přináší něco nového.

Čas, který mi ještě zbývá, se snažím využít, jak nejlépe to jde. Navštívili jsme před nedávnem ještě Karlovy Vary a Klatovy a oproti očekávání jsem nakonec přeci jen stihla jet i na festival, a sice do Trutnova. Po pětadvacáté se tam konal „český Woodstock“, tento rok byl věnovaný památce Václava Havla a Ivana Martina „Magora“ Jirouse. S počasím jsme měli každopádně velké štěstí, obzvlášť v porovnání s ostatními EVS dobrovolníky, kteří jeli na festival Rock for People. Celková atmosféra byla úžasná a navrch jsme si poslechli samozřejmě i výbornou muziku. Vedle českých kapel jak Už jsme doma, Sto zviřat, Plastic People of the Universe, Kazety a mnohých dalších zahrály i zahraniční kapely jako Korn (což není zrovna můj šálek kávy), Adam Cohen, John Cale, Yellowcard nebo White Rabbits. A to je jen malá ukázka z programu.

Zbývající dny už by se daly spočítat na prstech obou rukou. Už za pár dní přijede Sarah, moje nástupkyně. Hledání bytu či pokoje v Berlíně je v plném proudu. Není to vůbec snadný úkol. Ale doufám, že se na mě usměje štěstí a podaří se mi najít něco pěkného. I když před začátkem semestru nebudu s tímto přáním rozhodně osamocená. Takže mi držte palce!

Děkuju za rok tady v Česku, dva krásné semináře se skvělými účastníky, díky, že jste tak pilně četli náš blog a články a díky za super čas strávený v Plzni. Teď přichází chvíle, posunout se zase o kus dál, vstříc novým výzvám.

Čauky a papá
Nicole

29. srpna 2012, Nicole Hildebrandt

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 15

29. 8. 2012

Berlin. Die Entscheidung ist gefallen. Ab Oktober werde ich an der  TU Berlin das Masterstudium „Kommunikation und Sprache mit Schwerpunkt auf Kommunikationswissenschaften“ aufnehmen.

Da hab ich mir aber auch schon wieder einen Studiengang mit so einem ewig langen Namen ausgesucht. Das Problem hatte ich schon im Bachelor. Wenn ich gefragt wurde, was ich eigentlich studiere, musste ich stets antworten: „Neuere Fremdsprachen und Fremdsprachendidaktik in der Kombination Französisch, Portugiesisch und Didaktik der romanischen Sprachen“. Klar hatten wir eine interne Abkürzung, NFF, aber kaum jemand kannte diesen Studiengang. Und jetzt wird das wahrscheinlich wieder ganz ähnlich.

Die letzten paar Wochen waren ziemlich aufregend. Erst mal auf die Zulassungsbescheide warten. Und als dann endlich die ersehnte Post ins Haus flatterte, musste ich wohl oder übel eine Entscheidung treffen. Es fiel mir wirklich alles andere als leicht. Immerhin war mein zweiter Favorit die Universität Rouen in Frankreich und auch von ihnen habe ich eine Zusage bekommen. Tagelang habe ich mich damit rumgequält. Aber ich glaube, nach den letzten zwei Jahren im Ausland, würde ich gern wieder etwas Zeit in Deutschland verbringen. Außerdem ist Berlin viel näher an Tschechien als Rouen, so kann ich immerhin einfach mal wieder zu Besuch vorbeikommen, wie zum Beispiel bei Barča, wenn im November in Brno das Weinfestival stattfindet.
Auch wenn die Aufregung für das Neue gerade überwiegt, wird es mir wirklich nicht leicht fallen Pilsen, und Tschechien allgemein, zu verlassen. Gerade als ich angefangen habe, die ersten Kartons zu packen, ist mir aufgefallen, wie gut es mir in Pilsen gefällt und wie sehr mir alles fehlen wird. Eine so kleine Stadt mit so vielen Möglichkeiten. Aber Veränderung soll ja auch immer was Gutes mit sich bringen.

Die Zeit, die mir noch bleibt, versuche ich noch so gut wie es geht zu nutzen. Neulich waren wir noch in Karlovy Vary und Klatovy und wider Erwarten habe ich es diesen Sommer doch tatsächlich auch noch auf ein Festival geschafft und zwar in Trutnov. Zum 25. Mal fand das „tschechische Woodstock“ bereits statt und in diesem Jahr in Gedenken an Václav Havel und Ivan Martin „Magor“ Jirous. Mit dem Wetter hatten wir auf jeden Fall sehr viel Glück, vor allem wenn man das mit anderen EVSlern vergleicht, die zum Rock For People Festival gefahren sind, die ganze Atmosphäre war klasse und obendrauf gab es natürlich noch gute Musik. Neben tschechischen Bands, wie Už jsme doma, Sto zviřat, Plastic People of the Universe, Kazety und vielen anderen, spielten auch internationale Bands, wie Korn (was zwar nicht unbedingt meinem persönlichen Musikgeschmack entspricht), Adam Cohen, John Cale, Yellowcard oder die White Rabbits. Das ist natürlich nur ein kleiner Ausschnitt des ganzen Programms.

Die letzten Tage lassen sich nun leicht an beiden Händen abzählen. In ein paar Tagen kommt schon meine Nachfolgerin Sarah an. Die Wohnungs- bzw. Zimmersuche in Berlin läuft auf Hochtouren. Gar kein so leichtes Unterfangen. Aber ich hoffe einfach Glück zu haben und etwas Schönes zu finden. Vor allem zu Semesteranfang werde ich da nicht die Einzige mit solchen Gedanken sein. Also drückt mir fleißig die Daumen!

Danke für das Jahr hier in Tschechien, die schönen zwei Seminare und die tollen Teilnehmer, dass ihr immer so fleißig unsere Blogs und Artikel gelesen habt und für die tolle Zeit in Pilsen. Aber jetzt ist es wieder an der Zeit, dass ich mich auf zu neuen Ufern mache.

Tschüssi

29.08.2012, Nicole Hildebrandt

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Semináře Seminare Stipendia Stipendien Cestování Reisen Blog Blog Stáže & práce Praktikum & Arbeit Kultura Kultur News News Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Němčina Deutsch Studium Studium Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Čeština Tschechisch