Každoroční nabídka k sňatku

6. 12. 2016

Možná, že vás tenhle nadpis zprvu trochu zaráží, ale je to tak. Každý rok 6. 12., tedy na svatého Mikuláše, dostanu nabídku k sňatku.

Je to již pár let, co jsem na prahu dveří našla první ušmudlaný dopis s ohořelými okraji a poněkud zvláštním obsahem. A za tu dobu se z toho stala taková rodinná tradice. Každý rok, v ten stejný den, na tom stejném místě, leží toto smradlavé mně adresované psaní s tolika hrubkami, že to ani spočítat nemůžu. Jeho pisatel to pravděpodobně ve škole dost flákal.

V Čechách je zvykem, že na Mikuláše děti dostanou spousta sladkostí a pokud zlobily tak i nějaké to uhlí. Ani my nebyli výjimkou. Já však neočekávala jen sladkosti, ale i pekelnou poštu.  A i když je mi naprosto jasné, co v ní stojí, vždycky mě pobaví.

Autory jsou Alfonz a Alois. Tihle dva relativně mladí (Alfonzovi je přibližně 382 a Aloisovi 341 let) a prý i pohlední čerti se rozhodli mně a mojí sestře družit. Vlastně už to kdysi zkoušeli na moji mamku a tetu. Ty jejich šarmu však nepodlehly a tak teď jsme na řadě my. Jejich vytrvalost nezná mezí. Začali se dokonce učit náš jazyk a lákají nás na život u kotle. A upřímně, není to tajný sen každé holky mít pohodlný život v teple? Dokonce musí mít i nějakého zvěda, protože je až neuvěřitelné, kolik toho o nás ví. Ať se nacházíme kdekoli, oni na to přijdou, ví přesně, co nás zajímá, co máme zrovna rády...

Na tyhle každoroční námluvy jsem si už vlastně zvykla. Ale co když mě tady přece jen letos nenajdou a žádnou nabídku k sňatku nedostanu? Nevadí, stejně se cítím ještě příliš mladá na to ji přijmout. Ale kdo ví, třeba příští rok!

Katka

Témata: Blog

Der alljährliche Heiratsantrag

6. 12. 2016

Vielleicht wundern sie sich jetzt ein bisschen über die Überschrift, aber es ist wirklich so. Jedes Jahr am 6. 12., also am Nikolaustag, bekomme ich einen Heiratsantrag.

Es ist schon ein paar Jahre her, als ich den ersten Brief mit versengten Rändern und  mekrwürdigem Inhalt an der Türschwelle gefunden habe. Seitdem hat der alljährliche Brief Tradition. Jedes Jahr, am selben Tag, an gleicher Stelle, liegt ein schmuddeliges, an mich andressiertes Schreiben, das so viele grammatikalische Fehler enthält, dass ich sie gar nicht mehr zählen kann.

In Tschechien ist es Tradition, dass am Nikolaustag brave Kinder Süßigkeiten und  die ungezogenen Kohle bekommen. Unsere Familie macht da keine Ausnahme. Ich habe jedoch immer voller Spannung nicht nur auf Süßigkeiten, sondern auch auf stinkende Post gewartet. Und auch wenn ich eigentlich weiß, was drinnen steht, bin ich jedes Mal aufs Neue amüsiert.               

Die Autoren sind Alfonz und Alois. Die zwei relativ jungen (Alfonz ist ca. 382 und Alois 341 Jahre alt) und angeblich auch schönen Teufel haben sich entschieden, um mich und meine Schwester zu werben. Eigentlich haben sie das schon bei meiner Mutter und meiner Tante versucht, aber die haben ihrem Charme wiederstanden – und deshalb sind nun wir dran. Ihre Ausdauer ist grenzenlos. Sie haben sogar angefangen, unsere Sprache zu lernen und sie versuchen, uns für ein Leben am Kessel zu locken. Jetzt mal unter uns: Ist das nicht der geheime Traum jeder Frau, wie die Made im Speck zu leben? Alfonz und Alois müssen sogar einen Späher haben. Es ist ungalublich, wie viel sie über uns wissen. Egal wo wir sind, egal was uns gerade interessiert oder was wir mögen. Die zwei wissen einfach alles!

Aber was wird, wenn sie mich dieses Jahr doch nicht finden und ich keinen Heiratsantrag bekomme? Macht nichts, ich fühle mich sowieso zu jung, um ihn anzunehmen. Aber wer weisst, vielleicht nächstes Jahr!

Katka

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Cestování Reisen Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Čeština Tschechisch Němčina Deutsch News News Stipendia Stipendien Stáže & práce Praktikum & Arbeit Blog Blog Semináře Seminare Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Studium Studium Kultura Kultur