Měla bych už vyvodit nějaké závěry?

1. 7. 2015

Já a městský park. Doufala jsem, že budeme kamarádi. Momentálně to vypadá tak, že to neklapne. Vždycky, když se tam vydám, je to katastrofa. Abych ale nebyla nespravedlivá, roli při tom hraje taky moje nešikovnost.

Ze dvou návštěv by člověk asi neměl vyvozovat žádné závěry, ale...

Pomalu začíná léto, přestože jsem minulý týden při Bürgerfestu stála na stánku ve třech tričkách a svém podzimním kabátu. Počasí se chová jako na houpačce. Ale při tak hezkém počasí, jaké bylo tento víkend, opravdu nemám chuť sedět doma mezi čtyřmi stěnami. U Dunaje je docela plno a rušno, proto jsem hledala nějakou jinou možnost, kde bych mohla strávit nedělní odpoledne. Městský park se k odpočinku, trošku slunění a čtení přímo nabízí. Tento nápad se mi v hlavě vyrojil poprvé už před dvěma týdny. Připravila jsem si deku a vydala se s Pegasem na cestu. Cestu jsem si musela nejprve vygooglit, ale přibližně jsem věděla, kde se ten park nachází. Všechno bylo v pořádku až do okamžiku, kdy jsem uviděla ceduli s nápisem „Městský park“. Radostně jsem se jala zahnout. A hned jsem taky ležela na zemi. Přehlédla jsem totiž, protože jsem sledovala tu ceduli, že cyklostezka nějak přešla v pruh pro autobusy a od chodníku ji dělil vysoký patník. Naštěstí všechny moje kosti tuhle nečekanou událost přežily bez úhony. Následkem byly, tedy lépe řečeno pořád jsou, jen modřiny a odřeniny. Pro kolemjdoucího na druhé straně silnice to musel být ještě větší šok než pro mě. S obavami se ptal, jestli jsem v pořádku. Přesto jsem v parku strávila hezké odpoledne. A dva další dny, o kterých jsem se pohybovala pouze s velkými potížemi, byly jen „trestem“ za moji nepozornost.

Také podruhé, v neděli, jsem si z parku s sebou něco odnesla. Tentokrát jsem dávala na cestě pozor a všechno proběhlo bez komplikací. Našla jsem si pěkné místečko,  kde jsem se mohla natáhnout. Slunce svítilo, občas mráček, teplo až horko, něco zajímavého na čtení. Idylka. Takové idylické to moje odpoledne bylo. Jak velké překvapení na mě pak ale čekalo doma. Nesnáším tahle malá zvířátka, protože, ačkoli jsou tak malinká, můžou natropit pořádnou neplechu. Klíště se mi zakouslo do stehna. Následoval půlhodinový boj, než se mi podařilo jej vytáhnout. Ale já jsem vyšla z tohoto souboje jako vítěz. A patřičně hrdá.

Třeba dám městskému parku ještě třetí šanci. Ale jen s velkou dávkou opatrnosti a repelentem v tašce.

Tak zase příště.

Monika

 

 

Témata: Blog

Soll ich schon eine Schlussfolgerung ziehen?

1. 7. 2015

Ich und der Stadtpark. Ich habe gehofft, dass wir Freunde sein können. Aktuell sieht es so aus, dass das nicht klappt. Wenn ich dorthin fahre, ist es immer eine Katastrophe. Um nicht ungerecht zu sein: Dabei spielt auch meine Ungeschicktheit eine Rolle.

Aus zwei Besuchen sollte man eigentlich noch keine Schlussfolgerung ziehen, aber…

Langsam beginnt der Sommer, obwohl ich letzte Woche beim Bürgerfest in drei T-Shirts und meinem Herbstmantel am Stand stand. Das Wetter benimmt sich, als wäre es auf einer Schaukel. Aber bei schönem Wetter, wie dieses Wochenende, habe ich keine Lust in meinen vier Wänden zu sitzen. An der Donau ist es voller regen Lebens, darum habe ich eine andere Möglichkeit gesucht, wo man einen Sonntagsnachmittag verbringen kann. Der Stadtpark bietet sich zum Ruhen, Sonnen und Lesen an. Diese Idee hatte ich zum ersten Mal vor zwei Wochen. Ich bereitete meine Decke vor und machte mich mit meinem Pegasus auf den Weg. Den Weg musste ich zuerst googlen, aber ich wusste ungefähr, wo der Park liegt. Alles war in Ordnung, bis zu dem Zeitpunkt, an dem ich das Infoschild mit der Aufschrift „Stadtpark“ sah. Voll Freude bog ich ab. Und plötzlich lag ich auf dem Boden. Ich übersah, weil ich das Schild beobachtete, dass der Radweg irgendwie in die Busspur überging und vom Gehweg durch einen hohen Bordstein abgetrennt war. Zum Glück überstanden alle meine Knochen diesen Zwischenfall ohne Schaden. Die Folgen waren, besser gesagt, sind immer noch, nur blaue Flecken und Abschürfungen. Für den Vorbeigehenden auf der anderen Seite der Straße musste es ein größerer Schock als für mich gewesen sein. Voller Befürchtungen fragte er, ob ich in Ordnung sei. Trotzdem verbrachte ich im Park einen schönen Nachmittag. Und die zwei  Tage, an denen ich mich nur mit Schwierigkeiten bewegen konnte, waren die „Strafe“ für meine Unaufmerksamkeit.

Auch beim zweiten Mal, am Sonntag, brachte ich mir etwas aus dem Stadtpark mit. Diesmal achtete ich auf den Weg, und alles verlief ohne Komplikationen. Ich fand auch einen schönen Platz, an dem ich mich hinlegen konnte. Die Sonne schien, ab und zu eine Wolke, warm bis heiß, etwas Interessantes zum Lesen. Eine Idylle.  Doch so idyllisch mein Nachmittag war, so groß war die Überraschung zu Hause.  Ich hasse diese kleinen Tierchen, weil sie, obwohl sie so klein sind, ein großes Unwesen treiben können. Eine Zecke hatte sich in meinen Oberschenkel verbissen. Es folgte ein halbstündiger Kampf, bis sie verschwunden war. Aber ich ging als Gewinner aus diesem Kampf - und war stolz darauf.

Vielleicht gebe ich dem Stadtpark noch eine dritte Chance. Aber nur mit Vorsicht und einem Abschreckungsmittel in der Tasche.

Bis bald.

Monika

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Blog Blog Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Stipendia Stipendien Cestování Reisen Stáže & práce Praktikum & Arbeit Němčina Deutsch News News Semináře Seminare Studium Studium Čeština Tschechisch Kultura Kultur