Multi-kulti symbióza

24. 10. 2014

Na začátku září jsme s Monikou byly v našem novém domově v Regensburgu ještě docela samy. Napjatě jsme očekávaly naše nové spolubydlící. Ti přicházeli tak nějak postupně: Španěl, Turek, další dva Španělé, Ital, další dva Turci, Ghaňan,... Naše doposud pohodlné bydlení na útulné kolejce se jednoznačně dostalo pod nadvládu testosteronu. Pak přišel poslední člen naší pospolitosti: Kluk. Jak jinak. Kluk typu „mrkev“ z Jordánska. Ramena tak široká, že stěží projde dveřmi, a nohy oproti nim dost hubené, proto se pořád divím, že se nezlomí, když nosí každý den horu svalů. Ale musím dodat, že je to hrozně milý a přátelský člověk.

No a pak přišla rozhoduijící fáze. Spřátelíme se, nebo si budeme celý následující rok hrát na duchy a jakmile někdo jiný vystrčí nos ze dveří, schováme se do svých pokojů? Nikdo z nich nemluví německy. Někteří nemluví ani německy, ani anglicky. „Hora svalů“ právě vařil, když jsem ho viděla poprvé. Perfektní situace začít nějaký ten small-talk. „Ahoj, já jsem Lenka.“ „Ahoj.“ „Co to vaříš? Voníš dobře.“ Už neodpověděl. Bezpodmínečně musím zlepšit svou angličtinu.

Můžu říct, že teď už jsme všichni dobří přátelé. Kluci se snaží učit německy, my naopak anglicky. Někdy, když jím, slyším místo „Dobrou chuť.“ „Zdravíčko!“. Jindy, když vaří, musíme nechat tři dny otevřená okna dokořán. Jinak si naše multi-kulti skupinka žije pokojně. Každý je jiný a společně tvoříme opravdu zajímavou směsici, která by možná stála za nějaký vědecký výzkum. Perfektní příklad mezinárodní symbiózy. Jsem zvědavá, co přinese čas ...

Lenka

Témata: Blog

Multi-Kulti-Symbiose

24. 10. 2014

Anfang September waren Monika und ich noch ganz allein in unserem kleinen Wohnheim in Regensburg. Gespannt erwarteten wir die anderen Bewohner. Dann kamen sie nacheinander:  Ein Spanier, ein Türke, noch zwei Spanier, ein Italiener, noch zwei Türken, ein Ghanaer,… Die Macht über unser bis jetzt gemütliches Wohnheim hatte eindeutig  das Testosteron übernommen. Dann kam das letzte Mitglied unserer Gemeinschaft: Ein Junge. Was sonst. Ein Karottentyp-Junge aus Jordanien. Die Schultern so breit, dass er Probleme hat, ohne Verletzung durch die Tür zu gehen, und die Beine so dünn, dass ich mich immer wundere, dass sie nicht brechen, wenn sie die riesige Masse von Muskeln jeden Tag tragen müssen. Aber ein sehr netter und freundlicher Mensch, muss ich hinzufügen.

Nun kam es zur entscheidenden Phase. Werden wir Freunde oder werden wir das kommende Jahr Gespenster spielen und immer schnell verschwinden, wenn jemand anderes aus seinem Zimmer kommt?  Niemand von ihnen spricht Deutsch. Manche sprechen weder Deutsch noch Englisch. Die Muskelmasse hat gerade gekocht, als ich ihn zum ersten Mal gesehen habe. Eine perfekte Situation, um mit Small-Talk anzufangen. „Hey, I am Lenka“, „Hi“, „What are you cooking? You smell good.” Daraufhin hat er nicht mehr geantwortet. Ich muss meine Englischkenntnisse unbedingt verbessern.  

Man kann sagen, dass wir jetzt alle gut befreundet sind. Die Jungs bemühen sich Deutsch zu lernen, wir hingegen Englisch. Manchmal, wenn ich esse, höre ich „Gesundheit“ anstatt „Guten Appetit“. Manchmal, wenn sie kochen, müssen wir dann drei Tage alle Fenster offen lassen. Sonst lebt unsere Multi-Kulti-Wohngemeingeschaft friedlich zusammen. Jeder ist anders und zusammen bilden wir eine ganz interessante Mischung, die vielleicht eine wissenschaftlichen Forschung wert wäre. Ein perfektes Beispiel für eine internationale Symbiose. Doch ich bin gespannt, was die Zeit noch so bringt…

Lenka

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Cestování Reisen Semináře Seminare Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Blog Blog Stipendia Stipendien Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement News News Čeština Tschechisch Studium Studium Kultura Kultur Stáže & práce Praktikum & Arbeit Němčina Deutsch