Začneme s tak trochu jinou sochou. Je ze sněhu, ale není to sněhulák. Přesně tak, je to lední medvěd! Když jsme s Lenou (mojí spolubydlící a 4 dobrovolnicí u Tandemu) byly naposled v Uchu, což je hospoda na studentské ubytovně, a po cestě zpět zahlédly nejméně 4 sněhuláky, tak se v nás hned probudilo malé dítě a chtěly jsme se také umělecky vyřádit. A tak se i stalo. No a protože už sněhuláků kolem stála spousta, my postavily ledního medvěda. S pořádným břichem a velkou pánskou košilí, kterou jsme dostaly. Byly jsme na něj patřičně hrdé! Po nespočetném množství pořízených fotek (takové dílo musí být přeci zachováno pro další generace) jsme šly štastné a utahané do postele.
A náš lední medvěd? Ten by tam určitě stál ještě dnes, kdyby mu ale té noci nějaký opilec z Ucha neukopl hlavu a neokradl jej o košili.
Heidi