Pozor míček!

21. 4. 2017

Je to již pár měsíců co jsem se v náhlé euforii rozhodla začít hrát badminton. Trocha sportu mi přeci jen prospěje a nemůže to být nic tak těžkého. Když jsme si jako děti pinkali před barákem, byla jsem za hvězdu.  To jsem však netušila co přijde!

Když jsem se někdy v lednu poprvé vydala na trénink, byla jsem plná optimismu. To bude zábava! Úsměv mě ale přešel tak po prvních 5 minutách, kdy jsem při podání potřebovala přibližně 10 pokusů, abych míček vůbec trefila. A to že pak letěl opačným směrem než jsem zamýšlela mi už bylo i jedno. Ale co, vždyť  tohle je jen první trénink, příště už budu ve cviku, uklidňovala jsem se cestou domů. A opět sem se pletla! Příště to nebylo vůbec lepší. A stále není. Namísto toho abych se pokoušela míček odpálit tak se mu pokouším vyhnout. A pokud mě za celý trénink trefí jen jednou tak to považuji za úspěch!

Ale já se jen tak nevzdám. Teď už sice vím, že ze mě žádný sportovec asi nikdy nebude, ale dokud mě to baví, budu hrát dál. Teda „hrát“... mojím stylem.

Kathi

Témata: Blog

Vorsicht Ball!

21. 4. 2017

Es ist schon ein paar Monate her, dass ich mich in einem Anflug von Euphorie entschieden habe, Badminton zu spielen. Ein bisschen Sport kann nicht schaden und wird wohl auch nicht so schwer sein. Als wir als Kinder draußen Federball gespielt haben, war ich die Beste. Ich hatte ja  keine Ahnung, was mich erwartete!

Als ich im Januar zum ersten mal zumTraining aufbrach, war ich voller Optimismus. Das wird bestimmt lustig! Das Lächeln verschwand mir nach fünf Minuten, nachdem ich beim Aufschlag ungefähr zehn Versuche brauchte, nur um den Ball zu treffen. Dass er in die genau entgegensetzte Richtung flog, war mir dann schon egal. „Macht nichts, das ist das erste Training, beim nächsten Mal wird es bestimmt besser“, beruhigte ich mich auf dem Heimweg. Ich irrte erneut, denn das zweite Mal war es kein bisschen besser! Und ein Profi bin ich noch lange nicht. Anstatt zu versuchen, den Ball zu treffen, versuche ich ihm auszuweichen, damit er mich nicht trifft. Wenn mich der Ball im ganzen Training nur einmal trifft, verbuche ich das als Erfolg!

Aber ich gebe nicht so leicht auf. Ich weiß zwar jetzt schon, dass ich wahrscheinlich nie eine Sportlerin werde, aber solange es mir Spaß macht, spiele ich weiter. Naja, „spiele“... in meinem eigenen Stil.

Kathi

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Kultura Kultur Stipendia Stipendien Stáže & práce Praktikum & Arbeit Semináře Seminare Cestování Reisen Němčina Deutsch Studium Studium Blog Blog Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Čeština Tschechisch News News Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement