Praha o Vánocích. Troufám si říct, že je to jedno z nejhezčích období vůbec. A co si budem povídat, Vánoce jsou svátky nejen klidu a pohody, ale také lenošení, přejídání se a návštěv.
Když jsem byla malá,měla jsem už nejméně 2 měsíce předem nakoupené všechny dárky a pečlivě schované v krabici od bot. A teď? Dárek nemám ještě ani jeden a Ježíškovi jsem také ještě nenapsala. Můj největší dárek pro mne letos bude to, že se celá rodina sejdeme u jednoho stolu a to tentokrát v novém domě, ve kterém moje rodiče bydlí teprve pár dní. Už se nemohu dočkat. Moje rodina není zrovna ukázkovým typem co se vánočních zvyků a tradic týká, ale to mne osobně vůbec nevadí. Kde bych jen začala. Tak třeba u cukroví. U nás se nepeče(teda jen vánočka) a když už ano, tak jen malé množství, nýbrž jsme vždy obdarování všemi babičkami, tetičkami nebo kamarádkami,..
O vánoční stromek, který máme vždy živý, se stará můj taťka s bráchou, kteří vždy při jeho zdobení světýlky nadávají a vyhrožují, že příští rok budeme mít jen větev. Den před Štědrým dnem se každý zavře do svého pokoje, kde pečlivě balí všechny své dárky. Postupem času jsme však přišli na to, že nemá cenu ztrácet nervy s balícím papírem a je mnohem jednodušší nakoupit dárkové tašky.
Naše stědrovečerní večerě, moje nejoblíbenější část dne , teda až po rozbalování dárků, také není úplně typická. Rybí polévka, na které si potrpí celá rodina kromě mne, se vaří každý rok, ale kapr, který má asi milion kostí a my tím nechceme riskovat cestu na pohotovost, byl vyměněn za lososa a vinnou klobásu. I když je pravda, že někdy se i k nám kus už usmaženého kapra dostane a to hlavně, když k nám přijede děda, kterého k nám vyšle babička, s obavami abychom neumřeli hlady. A to neplatí jen na Vánoce. Bramborového salátu , který u nás nesmí chybět, se většinou ujmu já. Toho nemám nikdy dost a mohu ho pak další den snídat, obědvat i večeřet. Jako dezert máme většinou nějaký dort, i když často je člověk už tak přeslazený cukrovím, že na nic sladkého nemá už ani pomyšlení.
A pak přichází nejoblíbenější část večera a to rozbalování dárků. Rok od roku je toho pod vánočním stromkem méně a méně, ale s přibývajícími roky (je mi jen něco málo přes 20 :D) si člověk uvědomuje, že dárky nejsou na vánocích to nejdůležitěší, ale jde o pohodu, vánoční atmosféru a dobré jídlo především :D. Od té doby, co bydlím na koleji si užívám každého dne, kdy nemusím přemýšlet, co si na další den uvařím k obědu. Takže Vánoce jsou pro mne ideálním svátkem, kdy naberu nějaké ty tukové zásoby na nadcházející měsíce tvrdého života na koleji.
Jen bych chtěla dodat, že když jsem byla malá, tak jsme většinu vánočních tradic svědomitě dodržovali a já tak ráda vzpomínám na roky, kdy jsme s bráchou rozřezávali jablka a čekali, zdali bude uprostřed hvězda, či pouštěli v umyvadle svíčky ve škořápkách od ořechů a u toho zpívali koledy.
Jedna hezká, rodinná tradice nám však zůstala. A to, že po večeři jdeme s bráchou vždy do pokoje, kde sledujeme z okna , zdali už Ježíšek byl naproti u sousedů a čekáme na zvoneček, který značí to, že už i u nás byl Ježíšek a my se tak můžeme konečně vrhnout na rozbalování dárků.