Zdravení, jízda tramvají a jiné povídky

24. 9. 2015

S plným odhodláním začínám nové kolo blogu a zdravím všechny čtenáře: AHOJ!
___

Poslední dobou jsem hodně přemýšlela, o čem bych měla psát ... nebo lépe, co bych ráda napsala.

Právě o tom prvním, čím mne Česko dokázalo překvapit.

Protože kdo by mohl v Německu říci, že jej v kanceláři každé ráno kolegové ze všech stran zdraví hlasitým námořnickým „Ahoj!“. Člověk se nezbaví pocitu, že by měl pozvednout svou námořnickou čepici na pozdrav (kdyby tedy nějakou měl). Tyhle Ahoj- námořnicko-pirátské věci ale přijdou očividně vtipné pouze mně a mým německým kamarádům. Což mi přijde celkem škoda, vzhledem ke skutečnosti, že to opravdu zní docela vtipně. Už jsem to dávno vzdala, vysvětlovat Čechům, co je na tom jejich Ahoj tak vtipné. V každém případě to bylo první slovo, které jsem uměla vyslovit na úrovni rodilého mluvčího. Tak rychle jak jen jsem si na tento pozdrav zvykla, tak rychle jsem si musela ve formálních situacích odvyknout. Jednou se mi totiž stalo, že jsem  milé paní na recepci plzeňské knihovny pozdravila svým „Ahoj!“ a rozloučila se „Čau!“, z čehož má spoludobrovolnice Kristý dostala  záchvat smíchu. Snad jen u prodejce  kebabu na rohu protější ulice vám pouhé ahoj postačí- ze zkušenosti vím,  že to zde můžete použít. Ale nějak to prostě do češtiny nepasuje a mé puse zase nepasuje čeština a dál si vesele říká své AHOJ.

Kromě toho jsem cizinka, takže to smím. Každopádně si o tom Češi myslí své. Stále mne udivuje, jak se mi už v druhém týdnu, co jsem tady podařilo zaplést s mým zamumlaným „Děkuju“ do hlubokého rozhovoru v češtině, než jsem se svým německým „ Je mi lito, nemluvím česky“ vysvětlila, že nejsem odsud a vůbec nic nerozumím.

 

 Za tu krátkou dobu, co tu jsem, už mám rozhodně spoustu historek k vyprávění.

 

Mohla bych toho ještě dost vyprávět, například

...o dobrodružství v tramvaji a dopravě v Plzni.
Co přesně by mělo v tramvaji znít: Pozor- nespadnout pod tramvaj a Pozor- nenechat se přejet.

Musím uznat, že Plzeňáci to mají zkrátka na háku. V každé situaci přechází semafor na červenou, a dokonce to vždy přežijí.(při stylu řízení v Čechách člověk nikdy neví). I pozdě večer při cestě na kolej, když široko daleko nejede žádné auto, to pro mě není zrovna lehké přebíhat jen tak tu mou milovanou (pozor: ironie!) tříproudovou silnici.

Musím ještě jednou uznat, že Plzeňáci to mají zkrátka na háku. Bez toho aniž by se drželi, zvládnou balancovat v tramvaji, v jedné ruce mobil, k tomu ještě popíjí kafe a přitom  vypadají neuvěřitelně cool a v pohodě. Zatímco já pevně svírám oběma rukkama držadlo, permanentně padám z jedné strany na druhou a nedokážu se zbavit pocitu, že u toho nevypadám ani trochu cool a v pohodě.

 

...o Plzni jako hlavním městě kultury 2015.

Člověk si to může představit asi tak :
Němec a Bavor(jejichž dialekt se dá prakticky považovat za cizí jazyk) sedí dohromady s Francouzem v Čechách a snaží se anglicky vysvětlit co znamená škvor v němčině.

 

...o  práci v kanceláři Tandemu.

Řeknu to pouze takto :
když anonymní lemur, anonymní fretka a anonymní klokan začnou přepracovávat kousky textu v Google Docs, tak to člověk nemůže brát vážně

...o tom a tom

(jinak bych nikdy neskončila, ale nemohu to celé ukončit, aniž bych se ještě jednou nedostala k tématu jídlo)

...o lahodných obědových menu a vydatné bavorsko-české kuchyni.

 V tomto smyslu:

Lidé, kteří milují jíst, jsou ti nejlepší lidé
-Bistro Kantýna

 

PEOPLE WHO LOVE TO EAT ARE THE BEST PEOPLE

-Julia Child
(smyslu života jsem podle mne porozuměla na zdech Kantýny, kde je to ostatně super chutné, a nezapomněla jsem to zvěčnit)

 

Čau Čau,
vaše Anniky- následovnice, Pavlína, Pauli(ne)

 

Témata: Blog

Hallo-Sagen, Tram-Fahren und andere Geschichten

24. 9. 2015

Ich starte die neue Blog-Runde mit einem motivierten AHOJ an alle Leser!
___

In letzter Zeit habe ich viel darüber nachgedacht, über was ich denn schreiben könnte ... oder besser, über was ich denn schreiben möchte?

Über genau das, das Erste, womit Tschechien es geschafft hat mich zu überraschen.

Denn wer kann schon von sich behaupten, morgens im Büro von allen Seiten ein AHOJ entgegengerufen zubekommen – man wird das Gefühl einfach nicht los, seine Matrosenmütze (wenn man denn eine hätte) grüßend vom Kopf nehmen zu müssen. Witzig erscheint das mit dem Ahoj-Seemanns-Piraten-Dingens aber offensichtlich nur mir und meinen deutschen Freunden. Was ich in Anbetracht der Tatsache, dass es wirklich witzig klingt wirklich schade finde. Tschechen zu erklären was denn jetzt so lustig an ihrem AHOJ ist, habe ich schon vor längerem aufgegeben. 

Auf jeden Fall war es das erste tschechische Wort, das ich fließend auf muttersprachlichem Niveau aussprechen konnte – na, immerhin. So schnell wie ich mir diese tschechische Grußformel angewöhnt habe, so schnell musste ich sie mir jedoch wieder bei förmlichen Anreden abgewöhnen. Da passiert es schon mal, dass meine tschechische Mitfreiwillige Kristy einen halben Lachkrampf bekommt, weil ich die netten Damen im Sekretariat der Pilsner Uni Bibliothek mit „Ahoj“ begrüßt und mit „Čau“ verabschiedet habe. Nicht mal beim Dönermann an der nächsten Straßenecke kann man so daher kommen – also, können kann man schon, was ich aus Erfahrung weiß. Aber irgendwie passt es nicht in den tschechischen Umgangston und meinem Mund wiederum passt es nicht, dass es nicht in den tschechischen Umgangston passt und plappert weiter sein fröhliches AHOJ.

Außerdem bin ich Ausländer, ich darf das. Die Tschechen allerdings haben irgendwie eine ganz eigene Meinung dazu. Ich frage mich immer noch, wie ich es auf die Reihe bekommen habe mich in meiner 2. Woche hier mit meinem gemurmelten „Děkuju“ in ein intensives tschechisches Gespräch verwickeln zu lassen, bis ich endlich mal dazukam meinem Gegenüber mit einem deutschen „Tut mir leid, ich spreche kein Tschechisch“ klarzumachen, dass ich nicht von hier bin und rein gar nichts verstanden habe.

 

Für die kurze Zeit, die ich erst hier bin, gibt es auf jeden Fall schon viel Stoff zum Geschichtenerzählen.

 

Ich könnte noch so vieles erzählen, beispielweise

...über das Abenteuer Tram und Verkehr in Pilsen.
Was korrekterweise lauten müsste Aufpassen-Nicht-In-Der-Tram-Umzufallen und Aufpassen-Nicht-Überfahren-Zu-Werden.

Ich muss zugeben, die Plzeňer haben das einfach drauf. Die laufen in jeder noch so (un)möglichen Situation bei Rot über die Ampel und überleben das Ganze sogar. (beim Fahrstil der Tschechen ein kleines Wunder)
Selbst dann spät abends, wenn weit und breit kein Auto in Sichtweite ist, fällt es mir nicht gerade leicht einfach so über meine heißgeliebte (Vorsicht Ironie!), dreispurige Schnellstraße zu laufen, die auf dem Weg Richtung Wohnheim liegt.

Ich muss es noch einmal zugeben, die Plzeňer haben das einfach drauf. Die schaffen es beim freihändigen Balanceakt in der Tram, in der einen Hand das Handy und ganz nebenbei noch dazu Kaffee schlürfend, auch noch unglaublich locker und cool dabei auszusehen. Währenddessen klammere ich mich mit beiden Händen an den Haltestangen fest, konstant von einer Seite auf die andere schwankend, und werde das Gefühl nicht los, dass das mal so gar nicht locker und cool aussieht.

 

...über Plzeň Kulturhauptstadt 2015.

Man muss sich das ungefähr so vorstellen:
Deutsche und Bayern (deren Dialekt man praktisch als Fremdsprache gelten lassen kann) sitzen zusammen mit einem Franzosen in Tschechien und versuchen auf Englisch zu erklären, was das deutsche Wort „Ohrwurm“ bedeutet

 

...über die Arbeit im Tandem-Büro.

Ich sage nur so viel:
wenn ein anonymer Lemur, ein anonymes Frettchen und ein anonymes Känguru anfangen in Google Docs ihre Textabschnitte zu bearbeiten, kann man einfach nicht mehr Ernst bleiben

...über dies und das...

(sonst werde ich ja nie fertig, aber ich kann das Ganze nicht beenden ohne vorher noch einmal auf das Thema Essen gekommen zu sein)

...über die leckeren Mittagstisch-Menüs und die deftig bayrisch-böhmische Küche.

In diesem Sinne:

PEOPLE WHO LOVE TO EAT ARE THE BEST PEOPLE

-Julia Child
(die meiner Meinung nach den Sinn des Lebens verstanden hat und auf den Wänden der Kantýna, wo es übrigens super lecker ist, verewigt wurde)

 

Čau Čau,
eure Annika-Nachfolgerin, Pavlína, Pauli(ne)

 

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Blog Blog Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Cestování Reisen Studium Studium Stipendia Stipendien Semináře Seminare Čeština Tschechisch News News Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Stáže & práce Praktikum & Arbeit Němčina Deutsch Kultura Kultur