Velký Bůh vás sleduje – ať moudrost vejde do našeho srdce

15. 6. 2015

„Ach, pokud máte ten červený šál z Kirchentagu, potom se nabízí, jej správně držet ve vzduchu, tak aby všichni mohli přečíst nápis „…ať moudrost vejde do našeho srdce“, jinak se to nějak vyřeší samo od sebe…“ (koncert skupiny Wis Guys, čtvrtek večer)

Kromě knedlíků, piva a společné historie spojuje Bavorsko a Česko to, že mají malý zájem o evangelickou církev. Bavorsko, protože je zde většina katolíků, Česko kvůli menšině lidí zajímajících se o církve, čímž myslím skutečně zájem o církev a ne o Boha nebo náboženství. Přes tuto evangelickou nezaměřenost jste mohli minulý týden na 35. Německém evangelickém Kirchentagu ve Stuttgartu najít vedle stánků DPJW(Německo-polské agentury pro mládež), ConActu (Koordinačního centra německo-izraelské výměny mládeže) a Nadace pro německo-ruskou výměnu mládeže také stánek jedné německo (se základnou v Bavorsku)-české organizace. Správně! Koordinačního centra česko-německých výměn mládeže Tandem. Mezi opravdu evangelicky smýšlejícími návštěvníky Kirchentagu byli totiž také z velké části otevření mladí lidé se zájmem dozvědět se něco o Česku.

A tak se stalo, že jsme Monika a já jely minulou středu autem z Regensburku do Stuttgartu k hale číslo 7, abychom se tam při 50°C, ale také se spoustou zábavy postaraly o kolo štěstí a společný kvíz (statistika udává, že přibližně každý třetí účastník na odpověď „Který český výraz nevyjadřuje ano?“ přehlédl slovo „ne“. Podobní specialisté jako ti, kteří stojí před stánkem s pěti sty osmdesáti tisíci dvěma sty jednašedesáti plakáty, roll upy a letáky s nápisem „Česko-německé výměny mládeže“ a ptá se „Ach, a jaké výměny mládeže podporujete Vy? „Česko-německé.“ „Ach, a do kterých zemí?“ „Do Česka.“ „Aha, a taky do Bolívie?“ „…“).

Kromě mnoha milých lidí, zajímavých (životních) historek, zábavných rozhovorů, koncertu skupiny Wise Guys při západu slunce a dalšího cool programu během Kirchentagu, kontejneru přeměněného na koupací nádrž, časté výměny radostných pohledů, když jste potkali někoho, kdo taky používal informační letáky k ovívání, a v neposlední řadě nejkrásnějšího západu slunce, jsme na takovém Kirchentagu potkaly také podivuhodné osoby: Muž středního věku mi např. vyprávěl, že žil jednu dobu v Praze, ale tam neprobíhalo všechno tak, jak si představoval. Na mou otázku „Oh, co jste tak v Praze dělal?“ se na mě ohromeně podíval a odpověděl „Nic. Mohl jsem žít ze svých peněz.“ Takže tedy existují v Česku bohatí muži. Člověk jen musí hledat na Kirchentagu! Jiný nám do ruky vtiskl leták, který důležitým tónem hlásil, že v životě nejde jen o pěkné oblečení a hezké hochy, ale o zodpovědnost, neboť Bůh nás sleduje stále – stále a při všem – a všechno nám zapisuje. Na konci, když před ním stojíme, zbyde prý z hezkého oblečení a hezkých kluků jen prázdný život. Neboť Bůh nás sleduje stále – stále a všude! Ne, že bych měla něco proti křesťanství a jeho představách, ale mám něco proti tónu a přenesení křesťanského poselství na historii Big Brothera.

Co si kromě vzpomínky na sprchování třikrát denně a zloděje propisek odnáším? Poznání, že velké akce mohou probíhat opravdu poklidně, že směsice mladých, starých, žen, mužů, dětí, postižených, německy mluvících a německy nemluvících může být opravdu směsice lidí, kteří si rozumí, snáší se, společně se modlí, zpívají, diskutují, slyší, vidí, chodí, smějí se a baví se (a při takovém počasí se taky potí). Jedno co si přinesou a co si odnesou. Že plná tramvaj nemusí být důvodem ke zlobě a ztrácení nervů. Že je Kirchentag opravdu dobře zorganizován. Že je jednoduché pomoci a mít rád. Že princip víry funguje ještě dneska. Stačí jen chtít.

A než se uvidíme příště, ať Bůh (nebo kdokoli chcete, aby na vás dával pozor) drží nad vámi pevně svou ochrannou ruku.

Témata: Blog

Big Gott is watching you – damit wir klug werden

15. 6. 2015

„Ach übrigens, wenn ihr so einen roten Schal vom Kirchentag habt, dann bietet es sich an, den richtig herum in die Luft zu halten, so dass man die „...damit wir klug werden“-Aufschrift lesen kann, ansonsten erledigt die sich irgendwie von allein...“ (Wise Guys-Konzert, Donnerstagabend)

Neben Knödeln, Bier und gemeinsamer Geschichte verbindet Bayern und Tschechien, dass sie wenig evangelisch angehaucht sind. Bayern wegen der Mehrheit an Katholiken, Tschechien wegen der Minderheit an kirchlich interessierten Menschen – womit ich tatsächlich Interesse an der Kirche meine und nicht an Gott oder Religion. Trotz dieser evangelischen Unangehauchtheit fand man in der letzten Woche auf dem 35. Evangelischen Kirchentag in Stuttgart neben Ständen des DPJWs, ConActs und der Stiftung Deutsch-Russischer Jugendaustausch auch einen Stand einer deutsch (mit bayrischem Stützpunkt) – tschechischen Organisation – richtig, des Koordinierungszentrum für deutsch-tschechischen Jugendaustausch Tandem! Unter den durchaus evangelisch angehauchten Besuchern des Kirchentages befand sich nämlich natürlich auch ein großer Teil aufgeschlossener und interessierter Jugendlicher, die es für Tschechien zu begeistern hieß.

Und so kam es, dass Monika und ich am letzten Mittwoch mit dem Auto von Regensburg nach Stuttgart zur Zelthalle 7 fuhren, um in ebenjener bei zwar 50 Grad, aber auch einer Menge Spaß das Glücksrad und das gemeinsame Quiz zu betreuen (Statistiken ergaben, dass ungefähr jeder dritte Teilnehmer in der Frage „Womit kann man in Tschechien eine Frage nicht bejahen?“ das „nicht“ überliest – eine ähnliche Spezies wie die, die vor dem Stand mit fünfundachtzigtausendzweihunderteinundsechzig Plakaten, Roll-Ups und Flyern mit der Aufschrift „Deutsch-Tschechischer Jugendaustausch“ steht und fragt „Ah, und was für Jugendaustausch machen Sie so?“ „Deutsch-Tschechischen.“ „Ah, und in welche Länder?“ „Nach Tschechien.“ „Aha, und auch so nach Bolivien?“ „...“).

Neben vielen netten Menschen, interessanten (Lebens-)Geschichten, witzigen Gesprächen, einem Wise-Guys-Konzert bei Sonnenuntergang und anderem coolen Kirchentagsprogramm, einer zur Badetonne umfunktionierten Mülltonne, dem häufigen Austauschen von schmunzelnden Blicken, wenn man jemand anderen trifft, der die Informationsflyer auch nur zum Luft zu fächern benutzt und nicht zuletzt allerschönstem Sonnenschein trafen wir auch die merkwürdigen Gestalten eines solchen Kirchentages: Ein Mann mittleren Alters zum Beispiel erzählte mir, er habe auch einmal in Prag gewohnt, aber dort sei nicht alles so gelaufen, wie er es sich vorgestellt hätte. Auf meine Frage „Oh, was haben Sie denn da gemacht, in Prag?“ sah er mich erstaunt an und erwiderte „Nichts. Ich konnte von meinem Geld gut leben.“ Es gibt sie also doch, die reichen Männer in Tschechien. Man muss nur auf dem Kirchentag suchen! Ein anderer drückte uns einen Flyer in die Hand, der in wichtigem Tonfall verkündete, es gehe im Leben nicht um schöne Kleidung und hübsche Kerle, sondern um Verantwortung, denn Gott sehe uns immer – immer und bei allem - und schreibe alles auf, und am Ende seien schöne Kleidung und hübsche Kerle ein leeres Leben gewesen, wenn wir vor ihm stünden, denn Gott sehe uns immer – immer und überall! Nicht, dass ich irgendetwas gegen das Christentum und seine Vorstellungen hätte, aber ich habe etwas gegen Tonfall und das Herunterbrechen der christlichen Botschaft auf eine Big-Brother-Geschichte.

Was ich mitnehme außer die Erinnerung ans Dreimal-täglich-Duschen und Kugelschreiberdiebe? Die Erkenntnis, dass Großveranstaltungen auch wirklich friedlich verlaufen können, dass ein Gemisch aus Jungen, Alten, Frauen, Männern, Kindern, Behinderten, Deutschsprechenden und Nicht-Deutschsprechenden wirklich irgendwann ein reines Gemisch aus Menschen werden kann, die sich verstehen, sich vertragen, zusammen beten, singen, diskutieren, hören, sehen, laufen, lachen, Spaß haben (und bei dem Wetter auch schwitzen), egal, was sie mitbringen und was sie mitnehmen, dass eine volle U-Bahn kein Grund für Ärgernis und Genervtheit sein muss, dass der Kirchentag wirklich gut organisiert ist, dass es einfach ist, zu helfen und zu mögen - dass das Grundprinzip Glaube auch heute noch funktioniert, wenn wir nur wollen.

Und bis wir uns wiedersehen, halte Gott (oder von was auch immer ihr wollt, dass es auf euch aufpasst) euch fest in seiner Hand.

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Stáže & práce Praktikum & Arbeit Stipendia Stipendien Blog Blog Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Čeština Tschechisch Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Cestování Reisen News News Studium Studium Kultura Kultur Němčina Deutsch Semináře Seminare