"Všechno je to celkem punk."

7. 4. 2015

Momentálně jsem vystřídala moji spoludobrovolnici Susu, která si na začátku naší dobrovolnické služby zlomila nohu, a hopsám sama o francouzských holích (v obecné lidové řeči: o berlích) skrze hrbolaté ulice Plzně. Ale žádný strach – jen jsem si vymknula kotník, jak stanovili v šik moderní plzeňské nemocnici se šarmem nádražní čekárny a bez recepce, zato ale s perfektně vypilovaným systémem: aby byl člověk ošetřen, musí se mu nejprve podařit odchytit sestru a důrazně ji oslovit se svým problémem. 

Jak jsem ke svému úrazu přišla a jakou roli při tom hrála pizza a náš koordinátor dobrovolné služby.

Všechno začalo jednoduchým emailem od kolegy Alexe, který je náhodou zodpovědný i za dobrovolnické projekty Tandemu a tím i tak trochu – nebo spíš trochu víc – za nás.

„Ey.“, napsal, „existuje taková grupa, co hledá fešný herečky, jo.“ Ne, samozřejmě tohle nenapsal. Ale kdyby měl jeho email zprostředkovat základní pocit, který u A Basta! vládne – to je ta grupa, nebo spíš: A Basta! DeKA Plzeň, komplikovaně patřící  k divadelní síti čojč – pak ano, pak by jeho email takhle vypadal.

Susa a já jsme po rozhodnutí, že fešné herečky vskutku jsme, napsaly kontaktní osobě Karlovi z A Basta! a byly jsme okamžitě přijaty.

Zatímco Karel nás v jeho velmi dlouhém, velmi milém a velmi typicky Karlovsky německém uvítacím emailu už varoval „Tohle je všechno celkem punk.“, brzy se ukázalo, že všechno skutečně celkem punk je. Obě divadelní představení, která jsme před Vánocemi začali zkoušet, nevyšla nikdy na denní světlo, zato ale některé jiné věci ano. Tak například, že Karel, když mluví o zvířatech („Plzeňské nádraží by bylo se zvířaty mnohem hezčí.“), vlastně myslí dveře (jde o výslovnost německých slov Tür und Tier), že leckterý člen A Basta! umí více německy, než přizná (to jako reakce na moje krátké vlasy: „Ty jsi hezký kluk.“) a konečně, konečně taky význam toho všudypřítomného „Ty vole!“, kterému jsem do té doby nikdy nerozuměla.

Krátký úvod: „Ty vole!“ znamená doslova přeloženo „Du Bulle.“ a používá se ve veškerých možných i nemožných životních situacích, například jako „ano“, „ne“, „kámo“, „fakt hustý“, „neblázni“ a další. Nejdůležitější slovo v Česku není to, za nejdůležitější často považované „Děkuju!“ nebo „Dobrý den.“, ne, je to „ty vole“ + správný přízvuk.

Od té doby vystupujeme čas od času na jevištích nejrůznějších divadelních festivalů v Česku s naší hrou jménem „Třídní sraz“, jejíž obraz ženy Susu a mě sice pravidelně vytáčí, ale taky položil základ pro interkulturní debatu o obou pohlavích. Sice ne s naší  divadelní skupinou (představte si následující situaci: takzvaná „následná debata“ o zkoušce v naší oblíbené studentské hospodě, Pivoňce, „Rádi bychom s vámi mluvili o obrazu ženy, který zprostředkováváte v naší nové hře a kterou neschvalujeme. – Ty vole!), ale s mnoha jinými Čechy a Češkami.

Na jednom z těchto divadelních festivalů amatérských divadelních skupin Česka, kde jsme obvykle ostatními skupinami označováni jako „smradi z A Basta!“, kteří opouštějí hospodu jako poslední a na pódiu způsobují největší chaos, tak právě na tom jednom, v Mostě, nám štěstí nebylo nakloněno. Ve stejnou dobu, kdy proběhl důležitý telefonát v naší zkušebně, při  němž se ukázalo, že jeden z členů, náhodou i jeden z hlavních představitelů, se dnešního představení nemůže zúčastnit, jsem se pokusila utišit „sobotoobědní“ hlad v nedalekém nákupním centru. S obrovskou pizzou jsem už chtěla obchoďák opustit, když se mi její velikost stala osudnou. Přehlédla jsem kvůli ní schody u východu a upadla.

Při fenomenální záchranné akci mě Karel a Jiří odnesli na ramenou k místu vystoupení. (Anniko, ty jsi ale těžká. Tak vůbec nevypadáš!“ )

Nejhorší na tom všem ale nebylo to, že jsme spontánně museli přeobsadit hlavního představitele, ani to, že jsem kulhala po pódiu s vymknutou nohou, ale to, že se při všem tom rozruchu moje pizza ztratila. Prý se měla znovu objevit následující noc, ale já jsem z ní nic neviděla.

A morální poučení z téhle příhody? Při „následné debatě“ příští pondělí jsme rozhodli, že punk je sice ok, ale jenom ten organizovaný. I když pak organizace musí být punk, aby to punk zůstal.

Annika

Témata: Blog

"Das ist alles ziemlich Punk."

7. 4. 2015

Momentan habe ich meine Mitfreiwillige Susa abgelöst, die sich am Anfang unseres Freiwilligendienstes den Fuß brach, und humpele selbst auf sogenannten Unterarmgehstützen (im allgemeinen Volksmund auch „Krücken“ genannt) durch die holprigen Straßen Pilsens. Aber keine Sorge – mein Knöchel ist nur verstaucht, wie in einem schicken modernen Pilsner Krankenhaus mit dem Charme einer Bahnhofswartehalle und ohne Rezeption, dafür aber mit einem perfekt ausgefeilten Krankenschwester-Abfang-und-eindringlich-auf-sie-Einreden-damit-man-behandelt-wird-System festgestellt wurde.

Wie es dazu kam und welche Rolle eine Pizza und unser Freiwilligenkoordinator dabei spielten.

Alles begann mit einer simplen Mail von unserem Kollegen Alex, der zufällig auch für die Freiwilligenprojekte bei Tandem zuständig ist und darum auch ein bisschen – oder ein bisschen mehr – für uns.

„Ey.“, schrieb er da, „da gibts so ´nen Haufen, die suchen noch feshe Schauspielerinnen, jo.“

Nein, natürlich schrieb er das nicht. Aber wenn seine Mail das Grundgefühl hätte vermitteln sollen, das bei A Basta! – so heißt der Haufen, oder genauer: A Basta! DeKA Plzeň, auf komplizierten Wege zugehörig zum Theaternetzwerk čojč – vorherrscht, dann, ja dann hätte seine Mail so ausgesehen.

Susa und ich beschlossen, dass wir durchaus feshe Schauspielerinnen waren, schrieben dem Kontaktmann Karel von A Basta! – und wurden prompt fest angestellt.

Während Karel uns in seiner sehr langen, sehr liebevollen und sehr kareldeutschigen Willkommensmail schon vorwarnte „Das ist alles ziemlich Punk.“, stellte sich schnell heraus, dass tatsächlich alles ziemlich Punk war. Die beiden Stücke, die wir vor der Weihnachtszeit anfingen zu proben, kamen nie ans Tageslicht, dafür aber einige andere Dinge. So zum Beispiel, dass Karel, wenn er von Tieren spricht („Der Pilsner Bahnhof wäre mit Tieren viel schöner.“), eigentlich Türen meint, dass so manches A Basta!-Mitglied mehr Deutsch kann, als es zugibt (so gehört als Reaktion auf meine kurzen Haare: „Du bist eine hübsche Junge.“) und endlich, endlich auch die Bedeutung des oft gehörten, nie verstandenen „Ty vole!“.

Eine kurze Einführung: „Ty vole!“ bedeutet wörtlich übersetzt „Du Bulle.“ und wird in sämtlichen möglichen und unmöglichen Lebenslagen verwendet, so zum Beispiel als „ja“, „nein“, „Alter“, „krassgeiloberaffenhammermega“, „Bei dir piept´s doch!“ und weiteres. Das wichtigste Wort im Tschechischen ist damit nicht das oft dafür gehaltene „Děkuju!“ oder „Dobry den.“, nein, es ist „ty vole“ + richtige Betonung.

Inzwischen stehen wir mit einem Stück namens „Klassentreffen“ ab und zu auf den Bühnen diverser Theaterfestivals in Tschechien, dessen Frauenbild Susa und mich zwar regelmäßig empört, aber so auch einen Weg zur interkulturellen Geschlechterdebatte geebnet hat – zwar nicht mit unserer Theatergruppe (man stelle sich folgende Situation vor: sogenannte „Nachbesprechung“ der Probe in unserer Lieblingsstudentenkneipe, der Pivoňka, „Wir möchten gerne mit euch über das Bild der Frau, welches ihr in unserem neuen Stück vermittelt und welches wir nicht gutheißen, debattieren.“ – Ty vole!), so doch mit vielen anderen Tschechen und Tschechinnen.

Auf einem dieser Theaterfestivals der Amateur-Theatergruppen Tschechiens, auf denen unsere Theatergruppe gemeinhin gefürchtet ist als die „Arschlöcher von A Basta!“, die als letzte die Kneipe verlassen und das größte Chaos auf der Bühne anrichten, auf einem dieser also, in Most, schien uns das Glück nicht wohlgesonnen. Zeitgleich zu einem wichtigen Telefonat in unserem Probenraum, bei dem sich herausstellte, dass eines unserer Mitglieder, und zufällig einer der Hauptdarsteller, bei der heutigen Aufführung ausfallen würde, versuchte ich meinen samstagmittaglichen Hunger in einem nahe gelegenen Einkaufszentrum zu stillen. Mit einer riesigen, vor Käse triefenden Pizza wollte ich ebenjenes verlassen, doch ihre Größe sollte mir zum Verhängnis werden: Ich übersah aufgrund der Pizza die Stufen am Ausgang und fiel.

In einer phänomenalen Rettungsaktion trugen Karel und Jiři mich über die Schulter geworfen zurück zum Veranstaltungsort („Annika, du bist ganz schön fett, so siehst du gar nicht aus!“).

Das Schlimmste an alledem war weder, dass wir spontan einen Hauptdarsteller umbesetzen mussten noch, dass ich mit verknackstem Fuß über die Bühne watschelte, sondern, dass bei all der Aufregung meine Pizza verloren gegangen ist! Gerüchten zufolge soll sie in der darauffolgenden Nacht wieder aufgetaucht sein, aber ich habe nichts mehr von ihr gesehen.

Und die Moral von der Geschichte? Bei der Nachbesprechung letzten Montag beschlossen wir, dass Punk zwar ok ist, aber doch bitte nur in organisiert. Auch wenn die Organisation dann Punk sein muss, damit es Punk bleibt.

Annika

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Stáže & práce Praktikum & Arbeit News News Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Blog Blog Stipendia Stipendien Cestování Reisen Studium Studium Semináře Seminare Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Kultura Kultur Čeština Tschechisch Němčina Deutsch