Dojmy jedné dobrovolnice, 9. část - Léto - čas prázdnin

2. 8. 2013

Možná se ptáte, co dělají vaši reportéři v tzv. “okurkové sezóně”. Tak třeba já jsem si vzala v červnu dva týdny volna.

A protože nejsem fanoušek lenošení, a na dovolené chci něco prožít, vydala jsem se do Národního parku Šumava na třídenní cestu po horách. S kamarádkou jsme přenocovaly v lese, užívaly si kouzla nepopsatelně krásné přírody a putovaly za každého počasí - slunce, déšť, mlha.

Naším velkým cílem byl Poledník (1315 m), něm. Mittagsberg, kde se nachází také rozhledna. Nikdy předtím jsem celodenní túry nepodnikala, a proto záda úpěla pod enormní zátěží mého batohu. A když už jsem si na to konečně zvykla, byly ty tři dny za mnou. Ale příští rok to určitě zopakuji. Národní park Šumava je doslova rájem pro turisty a odpočinek. I když musím říct, že tam člověk natrefí i na spoustu cyklistů.

Ten druhý týden mě to táhlo na místo, kde jsem jako malá bývala často - do Maďarska. Dříve jsme jezdili každý rok na týden k Balatonu. V posledních letech tomu tak už bohužel nebylo. Teď jsem k Maďarsku ale blíž, a tak na to byla ta správná příležitost. Než jsem však vyrazila, zkontaktovala jsem se s jednou dobrovolnicí v Budapešti a domluvila si u ní přespání. A tak jsem strávila pět překrásných, slunečných a nezapomenutelných dní v Budapešti. Potkala jsem spoustu cestujících i domorodců, poznala lidi z celého světa a také si našla novou známou.

Cestovala jsem sama, což pro mne bylo ze začátku zvláštní, ale po chvíli jsem si na to zvykla a nakonec jsem si to i užívala. Vychutnávala jsem si nerušeně prohlídku hradu, procházku po Markétině ostrově a obdivovala jsem domy v centru.

Doporučit můžu také tzv. Free-Guide-Tour Budapeští, za kterou každý na konci zaplatí jen tolik, kolik uzná za vhodné.

Loučení s mou hostitelkou, a novou kamarádkou v jedné osobě, nebylo vůbec jednoduché. Poslední večer jsme zakončily u Vltavy “Spritzerem” (typický maďarský nápoj - víno se sodou). Čas tak rychle letí... V uplynulých dnech jsem toho prožila tolik!, a k tomu jsem ještě nečekaně našla novou spřízněnou duši. Loučení pro mne proto bylo obzvlášť těžké. Ale musela jsem dál. Má cesta ještě nebyla u konce. Pokračovala jsem do Keszthely u Balatonu, kde jsem navštívila pár vzdálených příbuzných. Po náročných dnech v Budapešti jsem si dopřávala relaxaci u jezera a osvěžující koupání. A pak přišlo i poslední loučení. Dovolená byla u konce. Viszontlátásra, ale zase se tu ukážu. :-)

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 9 - Sommerzeit - Urlaubszeit

2. 8. 2013

Ihr fragt euch vielleicht, was eure Reporter im sogenannten „Sommerloch“ machen. Nun, ich für meinen Teil hatte mir im Juni zwei Wochen frei genommen.

Da ich kein großer Freund vom Faulenzen bin, lieber im Urlaub etwas erleben möchte, fuhr ich in den Nationalpark Šumava und begab mich auf eine Dreitagestour durchs Gebirge. Mit einer Freundin übernachtete ich im Wald, genoss die unbeschreiblich schöne Natur und wanderte durch alle erdenklichen Witterungen, von Sonne bis hin zu Regen und Nebel.

Unser großes Ziel war der Poledník (1315m), dt. Mittagsberg, auf dem sich auch ein
Aussichtsturm befindet. Da ich vorher noch nie Ganztagestouren gemacht hatte, beschwerte sich mein Rücken anfangs über das enorme Gewicht meines Rucksacks. Und dann, als ich mich dran gewöhnt hatte, waren die drei Tage auch schon vorbei. Ich werde es auf jeden Fall nächstes Jahr wiederholen. Der Nationalpark Šumava eignet sich hervorragend zum Wandern und Erholen, auch wenn ich sagen muss, dass schon ziemlich viele Radfahrer unterwegs waren.

In der zweiten Woche zog es mich dann zurück an den Ort, wo ich viel als Kind war – Ungarn. Früher fuhren wir jedes Jahr für eine Woche an den Balaton. In den letzten Jahren leider nicht mehr, also wurde es Zeit für mich, jetzt, da ich noch näher zu Ungarn lebe, diese Chance zu nutzen. Vorneweg hatte ich mit einer anderen Freiwilligen in Budapest Kontakt aufgenommen und einen Schlafplatz bei ihr gefunden. So verbrachte ich fünf wundervolle, sonnige und aufregende Tage in Budapest. Ich traf mich mit anderen Reisenden und auch Einheimischen, lernte Menschen aus der ganzen Welt kennen und fand eine neue Freundin.

Es war schon komisch allein zu reisen, aber nach einer Weile gewöhnte ich mich daran und genoss es letztendlich, mir so viel Zeit für die Besichtigung der Burg, den Spaziergang auf der Margareteninsel und die Bewunderung der Häuser im Zentrum zu nehmen.

Sehr zu empfehlen ist auch die Free-Guide-Tour durch Budapest, bei der man am Ende so viel zahlt, wie man für nötig hält.

Der Abschied von meiner Gastgeberin und meiner Freundin viel mir nicht leicht. Den letzten Abend schlossen wir noch mit einem „Spritzer“ (typisches ungarisches Getränk – Wein mit Soda) an der Moldau. Wie schnell doch die Zeit vergeht. Ich hatte so viel erlebt in diesen Tagen und ganz unerwartet eine neue Freundin, eine Seelenverwandte, gefunden. Besonders dieser Abschied viel mir schwer. Doch ist musste weiter. Meine Reise war noch nicht zu Ende. Es ging weiter nach Keszthely an den Balaton, wo ich ein paar entfernte Verwandte besuchte. An diesen Tagen gönnte ich es mir nach den anstrengenden Tagen in Budapest, einfach nur faul am See zu liegen und zu baden. Und dann stand auch schon der nächste Abschied an. Mein Urlaub war vorbei. Viszontlátásra, aber ich komme wieder :)

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Studium Studium News News Semináře Seminare Stáže & práce Praktikum & Arbeit Stipendia Stipendien Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Blog Blog Čeština Tschechisch Cestování Reisen Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Němčina Deutsch Kultura Kultur