Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 13

31. 7. 2012

Kde jen začít? To je těžká otázka na začátku každého blogu.

Protože na konci každého období, které je automaticky začátkem nového zápisku v blogu, toho zažil člověk mnohem víc než vlastně očekával. A tak jsem tedy zase přesně na tomto bodě, kdy mám začít vyprávět, vše si srovnat v hlavě a všechny dojmy zabalit do nového příspěvku. A to není to poslední. Protože vedle věcí, které jsem v poslední době zažila, stojím ještě před dalším důležitým milníkem. Znovu totiž nastal čas, abych se porozhlédla, kam dále směřovat.

V červnu jsem znovu jela do Bonnu, ne proto, že by ležel tak blízko, ale protože se v bývalém hlavním městě Německa letos konalo Global Media Forum pořádané Deutsche Welle. Mottem setkání bylo „Kultura, vzdělání, média“ a rovněž téma „udržitelný rozvoj“ hrálo na letošním kongresu významnou roli. Vydala jsem se tedy vlakem napříč Německem a zpět, abych se společně s dalšími 1800 lidmi z celého světa zúčastnila této mediální události. Mezi účastníky byl například i Jusuf Habibie, bývalý indonéský prezident.
Kongres tvořily vedle plenárních zasedání, na které byl pozván i německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, hlavně rozličné workshopy. Vybrat si z nich bylo opravdu těžké, protože v jednotlivých blocích se konalo vždy osm workshopů zároveň, přičemž jeden byl zajímavější než druhý. Nakonec jsem se ale musela nějak rozhodnout a se svým výběrem jsem byla velmi spokojená. Global Media Forum byl skvělý zážitek a pokusím se být při něm i příští rok, určitě jeho návštěvu doporučuji i vám.

Po třech dnech strávených na kongresu jsem se rozhodla dopřát si krátkou pauzu a konečně uskutečnit dlouho plánovanou cestu do Bělehradu. Jednoho pátečního odpoledne jsme se tedy vydali na cestu z Plzně do Budapešti. Dorazili jsme tam díky spolujízdě odpoledne. Do odjezdu nočního vlaku nám ještě zbýval čas k porozhlédnutí se po městě. Už odpoledne ale bylo strašlivé horko, což se nezlepšilo ani navečer. Když jsme pak nasedali do vlaku na Bělehrad, pot se z nás jen řinul. Bohužel jsme neměli štěstí, abychom měli kupé jen pro sebe. Teprve uprostřed noci náš spolucestující, který smrděl jak putyka a stále popíjel pálenku, vystoupil z vlaku, takže nám přece jen zbývaly ještě dvě hodinky na spaní. Předtím byl spánek tak jako tak vyloučený, protože nejdřív přišel maďarský průvodčí, potom maďarská policie, potom srbská policie a nakonec ještě srbský průvodčí. Vždycky, když už se nám znovu zavíraly oči, stál přede dveřmi někdo nový a my jsme museli v polospánku hledat dokumenty, kderé po nás dotyčný chtěl.

Stop teeth grinding naturally

Patrně se ale i tak nedá cesta vlakem srovnat s cestováním v autobuse. Ostatní EVSáci totiž přijeli do Bělehradu autobusem a stáli víc než tři hodiny na ukrajinsko-srbských hranicích. O neskrývané korupci maďarských úředníků asi není potřeba psát – pravděpodobně se do řidičova kelímku nevybralo dost peněz. Když ale odhlédneme od takových překážek, strávili jsme v Bělehradě a Novém Sadu několik pěkných dní.
Na zpáteční cestě už se nám dařilo víc, měli jsme kupé ve vlaku jen pro sebe a mohli jsme tak prospat půlku cesty, i když samozřejmě byrokratické kolečko s dokumenty bylo stejné jako posledně, jen v opačném sledu: srbský průvodčí, srbská policie následovaná maďarskou a vše završil maďarský průvodčí. Taky na zpáteční cestě nám zbyla trocha času v Budapešti, kterou jsme využili k prohlídce města. I přes to, že teplota v Bělehradě se pohybovala kolem 40 stupňů, nebylo to v Budapešti pro nás o moc snesitelnější.
Nazpátek do Prahy jsme pak jeli autobusem. Veselé a osvěžující bylo, že téměř přesně po přejetí hranic začalo náhle a silně pršet. Po několika dnech pod pražícím sluncem a v neuvěřitelném bezvětří nám to přišlo vhod.

 

Po téhle krátké dovolené následovaly tři týdny letní školy tady v Plzni. Na International Summer School (ISLS) jsem se společně s ostatními cizinci z Anglie, Litvy, Ruska, Německa a Francie osm hodin denně učila v kurzech češtiny. Vedle vyučování ale byly také organizovány různé výlety a volnočsové akce. Na začátku jsem z třítýdenního intenzivního vyučování opravdu strach, ale Letní škola byla nakonec úspěšná a zábavná zároveň.

A teď už nezbývá než čekat. Čekat na rozhodnutí o přijetí či nepřijetí na univerzitu. Dobrovolná služba v Plzni bude za čtyři týdny za mnou a pak už musí být jasný plán, co dál. Kandidáty jsou Europa-Universität Frankfurt nad Odrou, TU Berlín, Univerzita Postupim, Univerzita Gießen, anebo že by přeci jen univezita ve francouzském Rouenu? Jak jsem řekla, nic víc než čekání mi teď nezbývá, poté musí jít všechno rychle.
Jak to celé dopadlo se dozvíte v příští a poslední části mého dobrovolnického blogu! :)

31. července 2012, Nicole Hildebrandt

zp8497586rq

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 13

31. 7. 2012

Wo fang ich bloß an? Das ist die wohl essentiellste Frage am Anfang eines jeden Blogs.

Denn am Ende eines Abschnitts, der automatisch der Anfang des neuen Blogs ist, hat man schon wieder viel mehr erlebt, als man sich eigentlich gedacht hätte.
Und ich bin also jetzt wieder an genau diesem Punkt, Revue passieren zu lassen, mich kurz zu ordnen und diese ganzen Eindrücke in einen Beitrag zu verpacken. Der vorletzte im Übrigen. Denn neben den Dingen, die ich in letzter Zeit erlebt habe, stehe ich noch an einem weiteren wichtigen Punkt. Es ist nämlich wieder an der Zeit sich neu zu orientieren und einen neuen Weg zu finden.

Im Juni bin ich mal wieder nach Bonn gefahren, nicht dass das unbedingt so nahe liegen würde, aber in der ehemaligen Landeshauptstadt fand auch in diesem Jahr wieder das Global Media Forum der Deutschen Welle statt. Unter dem Motto „Kultur, Bildung, Medien“ spielte vor allem auch der Begriff der „Nachhaltigkeit“ eine sehr große Rolle auf dem diesjährigen Kongress. Also bin ich von Pilsen aus einmal quer mit dem Zug durch Deutschland und wieder zurück um neben weiteren 1800 Menschen aus aller Welt an dem medialen Ereignis teilzunehmen. Unter den TeilnehmerInnen war zum Beispiel auch Jusuf Habibie, der ehemalige Präsident Indonesiens. Der Kongress wurde neben Plenarveranstaltungen, zu denen auch der deutsche Außenminister Guido Westerwelle eingeladen war, hauptsächlich durch verschiedene Workshops gestaltet. Eine Auswahl zu treffen, fiel mir sehr schwer, da in den einzelnen Blöcken immer etwa acht Workshops parallel verliefen und einer interessanter schien als der andere. Am Ende musste ich mich aber doch entscheiden und war sehr zufrieden mit meiner Auswahl. Im Allgemeinen war das Global Media Forum ein super Erlebnis und ich werde versuchen auch noch nächstes Jahr wieder dabei zu sein, so wie ich es Euch auch empfehlen würde.

Nach drei Kongresstagen habe ich mir erst mal eine kurze Pause gegönnt und konnte endlich die lang geplante Reise nach Belgrad wahr werden lassen. An einem Freitagmittag haben wir uns also von Pilsen auf den Weg nach Budapest gemacht. Am Nachmittag kamen wir dort, sicher dank Mitfahrgelegenheit, an. Bis zum Nachtzug blieb uns noch einige Zeit, die wir in der Stadt verbringen konnten. Schon am Nachmittag war es so heiß und das änderte sich am Abend nur wenig. Als wir im Zug nach Belgrad saßen, lief uns immer noch nur so der Schweiß. Leider hatten wir erst mal kein Abteil für uns. Erst mitten in der Nacht verließ unser nach Schnapsladen riechender und immer wieder nachtankende Wegbegleiter den Zug, so dass wir immerhin noch zwei Stunden Schlaf vor uns hatten. Vorher wäre das sowieso kaum möglich gewesen, da erst der ungarische Schaffner kam, dann die ungarische Polizei, danach die serbische und zu guter Letzt noch der serbische Schaffner. Gerade wenn man die Augen wieder geschlossen hatte, stand also jemand neues an der Tür und in unserem Dämmerzustand hatten wir unsere Schwierigkeiten herauszufinden, welches Dokument es denn jetzt gerade sein darf. Anscheinend ist die Reise mit dem Zug aber gar nichts verglichen mit dem Bus. Andere EVSler sind mit dem Bus nach Belgrad gekommen und standen mehr als drei Stunden an der ungarisch-serbischen Grenze, trotz öffentlicher Korruption der ungarischen Beamten – wahrscheinlich war nicht genug Geld im Sammelbecher des Busfahrers.
Abgesehen von solchen Hindernissen hatten wir ein paar schöne Tage in Belgrad und Novi Sad. Auf dem Rückweg ging es uns diesmal besser und wir hatten ein Abteil für uns und haben eine halbwegs gute Nacht verbringen können, wenn auch der Dokumentetanz wieder der gleiche war, nur eben in umgekehrter Reihenfolge: serbischer Schaffner, serbische Polizei, gefolgt von der ungarischen und vollendet durch den ungarischen Schaffner. Da wir auch auf dem Rückweg wieder einige Zeit in Budapest hatten, nutzen wir den Vormittag für eine Sightseeing-Tour. Trotz dem, dass die Temperaturen in Belgrad bei über 40 Grad lagen, fiel es uns in Budapest jedoch immer noch nicht leichter. Zurück sind wir dann mit dem Bus nach Prag gefahren. Lustig und erfrischend war es, als es quasi genau mit dem Überfahren der Grenze schlagartig und sehr stark zu regnen angefangen hat. Uns kam es aber, nach mehreren Tagen unter praller Sonne und unglaublicher Windstille, sehr gelegen.

Nach diesem kurzen Urlaub folgten drei Wochen Sommerschule hier in Pilsen. An der International Summer School (ISLS) besuchte ich gemeinsam mit anderen Ausländern aus England, Litauen, Russland, Deutschland und Frankreich acht Stunden täglich die Tschechisch-Kurse. Neben dem Unterricht wurden aber auch verschiedene Ausflüge und andere Veranstaltungen organisiert. Am Anfang hatte ich wirklich Angst vor drei Wochen Intensivunterricht, aber die Sommerschule stellte sich als voller Erfolg und ebenso lustig heraus.

Und jetzt ist warten angesagt. Warten auf Zu-und Absagen der Universitäten. Der Freiwilligendienst in Pilsen geht in die vier letzten Wochen und dann muss ein neuer Plan her. Kandidaten sind die Europa-Universität Frankfurt Oder, die TU Berlin, die Uni Potsdam, die Uni Gießen, oder vielleicht doch die Uni in Rouen? Wie gesagt, mehr als warten bleibt mir momentan nicht übrig und dann muss es schnell gehen.
Wie das Ganze ausgegangen ist erfahrt ihr im nächsten und letzten Teils meines Freiwilligenblogs! :)

31.07.2012, Nicole Hildebrandt

zp8497586rq

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Němčina Deutsch Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Stipendia Stipendien Kultura Kultur Čeština Tschechisch Studium Studium Semináře Seminare News News Stáže & práce Praktikum & Arbeit Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Blog Blog Cestování Reisen