Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 4.

29. 11. 2011

Při nočních procházkách se dá zažít ledasco příjemného, ale i nepříjemného. A právě z této druhé skupiny zážitků jsem pro vás dnes něco vybrala.

Před jedním nebo dvěma týdny jsme si s pár přáteli vyšli večer v Plzni do města. Večer příjemně uběhl a mě přepadl hlad. Rozhodla jsem se po cestě domů zastavit se ještě ve stánku, koupit si kebab a doma si ho pěkně v klídku zbaštit, tak jak jsem to vždycky dělávala v Giessenu. To jsem ovšem ještě netušila, že mi něco – nebo spíš někdo – úplně zkazí chuť k jídlu.
Prodavač ve stánku je stále ten stejný jako každý večer. Vídám ho často, když se vracívám domů. Je velmi přátelský, vždycky se usmívá a mluví pomalu. Snaží se mi dát šanci, abych i jako „ne-Češka“ zažila ten opojný pocit, že si i se svou nepatrnou znalostí češtiny dokážu úplně sama objednat kebab, a dokonce s extra porcí sýra navíc! :)

Teď ale přišel okamžik, který mi zkazil příjemný dojem z uplynulého večera: ke stánku přišli dva mladíci. Jeden měl na sobě tričko, druhý rádoby hip-hoperský kabát, který bych snad mohla přirovnat k tlustému a „chlupatému“ županu. V klidu si čekám na svůj kebab. Oba mladíci přistoupili k okýnku. Prodavač se jich přátelsky – ostatně jako vždycky – zeptal, co jim může nabídnout. Jako odpověď uslyšel jen „Zwei Döner!“. Prodavač se ptá dál anglicky. Oba kluci nicméně dál odpovídají německy, přestože je naprosto jasné, že anglicky rozumí. Začíná se ve mně vařit krev. Naprosto chápu, že je těžké objednat si v češtině, obzvlášť když někdo nemá potřebné znalosti toho, jak se které hlásky vyslovují, ale proboha: kde je problém?! Co takhle mluvit s chudákem prodavačem trochu anglicky? Vždyť on to taky zkouší.

Je to forma ignorace, kterou (němečtí) turisté rádi provádí. Všude je slyšet němčina. Myslím, že nikdo nevyžaduje, aby turisté plynule mluvili jazykem země, kde jsou na dovolené. Ale všichni místní ocení, když se naučí pár slovíček jako “prosím”, “děkuji” nebo “na shledanou”. Správná výslovnost nebo gramatická přesnost není vůbec důležitá, když člověk prokáže dobrou vůli a snahu. Signalizuje tak svou ochotu a to, že ignoraci a aroganci nechal doma. Musím říct, že obzvlášť Češi jsou vždycky nadšení, když se někdo z cizinců pokouší mluvit česky, protože je to přece jen vzácné.

K takovým situacím se ale člověk nepřichomýtne jen v noci, když mladí obráží hospody kvůli levnému pivu. Zažijete to po celé Plzni. Turisti tlachají německy s prodavačkami v kioscích nebo s číšníky v restauracích, aniž by je napadlo, že jim možná tito lidé přesně nerozumí.

Je to škoda pro všechny zúčastněné. Snažím se jít dobrým příkladem, spíš možná sama sobě než turistům, kteří se o mém chování nedozvědí. Ale potěší mě, když dám v restauraci dohromady pár jednoduchých vět a číšníkův nepřítomný pohled se změní v úsměv – předpokládám, že ho vždycky potěší moje české drmolení.

29. listopadu 2011, Nicole Hildebrandt

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 4

29. 11. 2011

Bei nächtlichen Streifzügen kommt es häufig zu liebsamen, aber auch unliebsamen Entdeckungen. Davon gibt es freilich eine Reihe und aus dieser Reihe picke ich mir heute etwas heraus.

how to make money online

Vor ein oder zwei Wochen bin ich abends mit ein paar Freunden in Pilsen ausgegangen. Der Abend verlief so weit gut, irgendwann überkam mich jedoch ein Hungergefühl. Ich beschloss also auf meinem Heimweg in alter Giessen-Tradition noch einen Döner zu kaufen und ihn daheim genüsslich zu verputzen. Zu dem Zeitpunkt wusste ich jedoch noch nicht, dass mir sehr bald etwas oder besser jemand den Appetit nehmen sollte.
Der Verkäufer der Dönerbude ist derselbe wie jeden Abend. Ich sehe ihn immer, wenn ich nach Hause gehe. Sehr freundlicher Mann, lächelt immer nett und spricht langsam. Bemüht sich mir Nicht-Tschechin die Chance zu geben, einen Erfolg zu erleben, indem ich mit meinem kümmerlichen Tschechisch ganz allein meinen Döner bestelle, sogar mit extra Käse! :)

Jetzt kommen wir aber zu dem Punkt, der ein zartgraues Tuch über den Abend legt: Zwei Jungs kommen an den Dönerladen. Einer im T-Shirt, der andere in so einem „Pimp-Mantel“, welchen ich mit einem viel zu dicken und felligen Bademantel vergleichen würde. Bis dahin ist aber so weit noch alles gut. Ich warte auf meinen Döner. Die beiden Jungs treten näher. Der Verkäufer fragt freundlich wie eh und je, was die beiden essen möchten. Als Antwort bekommt er zu hören: „Zwei Döner!“- Er reagiert auf Englisch. Jede weitere Antwort der Jungs wird auch weiterhin auf Deutsch sein. Dabei verstehen sie offensichtlich seine englischen Fragen. In mir fängt es an zu brodeln. Ich verstehe es hundertprozentig, dass es schwierig ist auf Tschechisch zu bestellen, bzw. sich erst einmal so viel Wissen anzueignen ein solches Gespräch in Erwägung zu ziehen, aber bitte Jungs: Wo ist das Problem?! Sprecht doch wenigstens Englisch mit dem guten Mann! Er versucht es doch auch.

Das ist diese Art von Ignoranz die der (deutsche) Tourist gerne an den Tag legt. Es wird gnadenlos auf Deutsch gesprochen, egal wo. Ich denke niemand verlangt, dass der Tourist fließend die Sprache seines Urlaubslandes beherrschen sollte, aber jeder Einheimische freut sich doch über diese paar Worte, wie „Bitte“, „Danke“, „Auf Wiedersehen“ in seiner Landessprache. Dabei ist im meist die Aussprache oder Richtigkeit allgemein weniger wichtig, als dass der andere einen guten Willen zeigt. Dass er seine Bereitschaft signalisiert und symbolisiert Ignoranz und Arroganz ansatzweise zu Haus gelassen zu haben. Ich habe mir sagen lassen, dass gerade Tschechen sich sehr darüber freuen Ausländer Tschechisch sprechen zu hören, da es eben nur so wenige als Fremdsprache lernen.

Auf solche Situationen trifft man aber nicht nur nachts, wenn Jugendliche durch die Kneipen ziehen um billiges Bier zu trinken. Man erlebt es jeden Tag im grenznahen Pilsen. Die Touristen plappern auf Deutsch drauf los mit der Verkäuferin im Kiosk oder dem Kellner im Restaurant ohne den Anschein zu erwecken, dass sie eventuell auf den Gedanken kämen, dass der andere sie wohlmöglich nicht versteht.

Ich finde ein solches Verhalten sehr schade – für alle Beteiligten. Ich versuche mit gutem Beispiel voran zu gehen, wahrscheinlich mehr für mich selbst, als für die Touristen, da sie von meinem Verhalten wohl wenig mitbekommen. Aber mich freut es, wenn ich mir im Restaurant ein paar klägliche Sätze zusammen bastele und der Kellner von seinem eher desinteressierten Blick in ein Lächeln wechselt, da er sich, so nehme ich an, darüber erfreut mich Tschechisch brabbeln zu hören.

29.11.2011, Nicole Hildebrandt

zp8497586rq

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Cestování Reisen Kultura Kultur Stáže & práce Praktikum & Arbeit Semináře Seminare Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Studium Studium Stipendia Stipendien Čeština Tschechisch Blog Blog Němčina Deutsch News News