Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 7

25. 1. 2012

Se začátkem nového roku má člověk vždycky pocit, že před ním stojí počátek nové etapy, nové možnosti, příležitost něco změnit nebo udělat lépe, zkrátka že má před sebou každoroční zlomový okamžik.

Ne vždy to ale platí. Pro mě osobně bylo takovým zlomovým okamžikem rozhodnutí nastoupit od září na Evropskou dobrovolnou službu v Plzni. Díky tomu mám to štěstí vyzkoušet si, jaké to je, žít a pracovat jeden rok v České republice. Jeden rok. Můj osobní „Silvestr“ tedy nastane už dříve - 31. srpna, kdy skončí moje plzeňská dobrovolná služba, začne mi zcela nové životní období a budu mít možnost dělat zase něco jiného, popř. něco udělat lépe.

Jsem šťastná, že jsem zakotvila právě v Plzni. Praha je samozřejmě taky krásná. Ale to si myslí všichni a proto je skoro nemožné strávit v hlavním městě České republiky klidné odpoledne. Davy turistů se valí ze všech uliček, nedbaje kolemjdoucích či provozu. Jako roboti spěchají od jedné památky ke druhé. Zastaví se vždy jen na chvilku, ztuhnou a zapózují, udělají si fotku a jde se dál. Takto stihne většina turistů prohlídku zlatého města v srdci Evropy za jedno odpoledne, aniž by ho doopravdy zažili. Skoro nikdo nesetrvá, nenechá na sebe ani na moment působit vizuální dojmy. Ale ano, můžou si přece později znovu prohlédnout fotky, které v... ach jo, kdepak jsme to jen byli... nafotili.
Chápu, že některá města se těší obzvláštnímu zájmu, čemuž odpovídá i nával turistů, který v nich panuje. Já sama taky ráda dělám spoustu fotek na místech, která navštívím. Jen mám pocit, že chceme-li v jednom momentu všechno naráz zaznamenat a nafotit, uteče nám mezitím možnost klidného rozjímání. Vnímat všemi smysly. Zkusit zachytit jedinečnost okamžiku se všemi jeho vůněmi a zvuky. K tomu dnes stěží zbývá čas, vždyť se musí vše nafotit a už se zase hnát dál, napříč pulzujícími davy, napříč ulicemi..
V Plzni je to něco úplně jiného. Samozřejmě i tady potkáte turisty, ale jsou spíše nenápadní, v porovnání s Prahou to ale není překvapující. Při své poslední návštěvě Prahy jsem si poprvé uvědomila ten zřetelný rozdíl mezi oběma městy, onen klid, který na Plzni skutečně oceňuji. Neznamená to ale, že je Plzeň nudná. Je jen - podle mého zcela subjektivního posouzení - o trochu šarmantnější.

Venku můžeme zimu pociťovat stále vzácněji. Leden si obléká téměř jarní oblečení. Po cestě do práce šimrají nos stále častější sluneční paprsky. Teploty jsou přátelštější. Ale večer se vše obrátí a vypadá to, že přece jen stále vládne zima.

25. ledna 2012, Nicole Hildebrandt

Témata: Blog

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 7

25. 1. 2012

Ein neues Jahr beginnt. Mit ihm hat man immer das Gefühl in einem Neuanfang zu stecken, dass man die Möglichkeit hat, etwas anders oder besser zu machen – sozusagen an einem jährlichen Wendepunkt steht.

Dieses Gefühl trifft aber nicht immer zu. Mein persönlicher Wendepunkt war die Entscheidung zum Europäischen Freiwilligendienst in Pilsen und dessen Beginn im September. Für ein Jahr werde ich das Glück haben in der Tschechischen Republik zu leben und zu arbeiten. Ein Jahr. Mein persönliches „Silvester“ wird also eher der 31. August sein, wenn hier in Pilsen alles zu Ende geht, ein neuer Abschnitt anfängt und ich die Chance habe etwas anderes zu machen, oder zu versuchen etwas besser zu machen.

Ich bin froh in Pilsen gelandet zu sein. Prag ist natürlich auch schön. Aber das findet vermutlich jeder und es ist kaum möglich einen ruhigen Nachmittag in der tschechischen Hauptstadt zu verbringen. Touristenmassen strömen aus jeder Gasse rücksichtlos gegen Verkehr und Passanten. Wie auf Auto-Pilot rennen sie von einem Monument zum nächsten. Kurz wird sich davor aufgebaut, in Pose gebracht, ein Foto gemacht und weiter geht`s. So schaffen es die meisten die goldene Stadt im Herzen des Landes innerhalb eines Nachmittags anzusehen ohne auch nur einmal richtig hingesehen zu haben. Fast niemand verharrt, lässt die visuellen Eindrücke für einen Moment auf sich wirken. Sie können sich ja später noch einmal das Foto ansehen, dass sie von... ach ja, was war das noch gleich... gemacht haben.
Ich sehe ein, dass manche Städte sich an besonderer touristischer Beliebtheit erfreuen und dementsprechend großer Andrang herrscht und ich selbst schieße auch gerne viele Fotos von den Orten, an denen ich mich aufhalte. Mir persönlich scheint nur dieser Moment der meditativen Andacht verloren gegangen zu sein, in dem man für einen Moment alles aufnimmt. Alle seine Sinne benutzt. Versucht jedes Geräusch und jeden Geruch für einen Moment einzufangen. Dazu bleibt heute kaum mehr Zeit, schließlich gibt es noch so viele Fotos zu schießen und man treibt weiter, bewegt durch die pulsierenden Massen, durch die Straßen.
In Pilsen ist das etwas anders. Natürlich gibt es hier auch Touristen, aber verhältnismäßig fallen sie weniger auf. Gut, im Vergleich zu Prag ist das wohl nicht so überraschend. Und während meines letzten Besuchs in Prag ist mir das zum ersten Mal so richtig bewusst geworden. Diesen Unterschied schätze ich sehr an Pilsen. Deswegen ist es hier aber nicht langweilig. Es ist einfach nur, rein subjektiv betrachtet, etwas charmanter.

Draußen spürt man immer seltener den Winter. Fast frühlingshaft kleidet sich der Januar. Auf dem Weg zur Arbeit kitzeln einem immer häufiger heranwachsende Sonnenstrahlen die Nase. Die Temperaturen werden freundlicher. Aber am Abend wendet sich das Blatt wieder und es scheint doch noch Winter zu sein.

25.01.2012, Nicole Hildebrandt

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Semináře Seminare Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Stáže & práce Praktikum & Arbeit Kultura Kultur Němčina Deutsch Stipendia Stipendien Ahoj.info interview Ahoj.info Interview News News Studium Studium Cestování Reisen Čeština Tschechisch Blog Blog