Interview s Jaroslavem Rudišem

1. 9. 2014

Stojím v Berlíně před budovou, kde se odehrává několikadenní kontaktní seminář Tandemu s názvem YOLO - You only live one pro lidi, kteří mají zájem najít si partnerskou organizaci v Česku nebo v Německu.

Jsem tochu nervózní, protože za pár minut přijede Jaroslav Rudiš, český spisovatel, jehož knihy jako Grandhotel nebo Alois Nebel, který už proniknul na plátna kin i v Německu, se rychle dostaly mezi vyhledávané knihy. Stejně tak jako román Národní Třída, který byl letos nominován na cenu Magnesia Litera za prózu. Dnes bude jeho čtení z knížky Konec punku v Helsinkách, která nedávno vyšla v německém vydání, patřit k hlavním událostem večera. Tuhle příležitost si samozřejmě nemohla nechat ujít ani redakce ahoj.info, takže jsme se rozhodli, že vám zprostředkujeme jedinečné interwiew s autorem, který se nejen literárně pohybuje na česko-německé hranici.

 

Petr: Vy žijete na více místech ve střední Evropě, nejenom v Praze ale i v Berlíně, Lipsku...

Jaroslav: No, já jako vlastně úplně nežiju na více místech, ale cestuju a jsem vlastně v pohybu - jako v takovém určitém neklidu. Hodně žiju na cestě mezi Českem a Německem.

Petr: A můžete říct, že strávíte nějaký čas v některé zemi víc než v jiné?

Jaroslav: To je nárazový. Teď jsem hodně tady (pozn. v Německu), protože mi tady vyšla německy nová knížka Konec punku v Helsinkách, takže tady trávím hodně času. Zároveň jsem to propojil s tím, že pracuji na jednom scénáři, takže s kamarádem Martinem Benkem přepisujeme jeden náš příběh, takže jsem teď víc tady.

Petr: Můžete prozradit, o jaký příběh se jedná nebo je to zatím tajemství?

Jaroslav: No, my pracujeme na dvou takových příbězích a oba se točí kolem chlápků, co si hrajou trošku na válku nebo se točí kolem války a to bych prozrazovat ještě nechtěl, protože to je vždycky zrádné prozrazovat věci, které se teprve rodí. Jsou to ale dva filmové scénáře, které vznikají tady v Berlíně, a oba mají určitý přesah do Čech, i když se z velké části odehrávaji v Německu.

Petr: Já se trochu vrátím k tomu, kde pobýváte. Mě by zajímalo, co hodnotíte na působení v Německu pozitivně. Co vám to přineslo a v čem vás to inspiruje?

Jaroslav: Já si připadám, že být spisovatel nebo být filmař není moc odlišné od zaměstnance strojírenské firmy. Německo je velký trh nejen pro výrobky z Čech, ale i pro evropskou kulturu. Je to zároveň i největší knižní trh, takže jsem strašně rád, že moje knížky vycházejí i německy. Kdyby nevycházely, tak mě psaní asi neuživí, protože Česko je malá země, i když moje knížky se prodávají dobře. Musel bych ale asi každý rok nějakou napsat, a to bych nezvládnul. Takže jsem moc rád, že jsem v Německu, že tady mám čtení a že i ty knížky tady vychází. Je to pro mě jakoby druhý domov.
Přišlo to taky nějak přirozeně. Vyrostl jsem v pohraničí, takže němčina se pro mě stala určitým přirozeným jazykem. Není to moje mateřská řeč, ale naučil jsem se ji, byl to můj velký koníček a mám ji rád už od svého mládí, takže pro mně je to něco přirozeného být tady. Vždycky se těším, když mi knížka vyjde česky, a pak v jiných jazycích. Hlavně se vždycky těším na německé vydání.

Petr: Takže jde o inspiraci prostředím a tématy, která u nás nejsou?

Jaroslav: No, ony ty témata jsou. Mě baví to přecházení těch hranic, to propojování těch hranic, a taky ty zakopané staré příběhy, které se třeba odehrávaly v pohraničí a jsou zapomenuté, protože se o nich nemohlo dlouho mluvit. To je pro mě něčím „rajcovní“, řekněme, takže do toho to českoněmectví zase nějak přirozeně vplouvá. Nebyl to nějaký koncept nebo plán, to se tak nějak stalo. Mě baví právě to pohraničí, kde se to potkává, kde dochází nebo docházelo k určitému napětí. To je prostě pro mě rajcovní a zajímavé.

Petr: Já mám někdy pocit, že tyhle česko-německá témata nejsou v české společnosti moc otevřená a z pozadí vašich příběhů vystupuje právě tenhle česko-německý vztah.

Jaroslav: Já myslím, že se to teď mění, že je spousta knížek, které se zaobírají touhle česko-německou tématikou nebo pohraničím, Sudetami, těmi tabuizovanými tématy. Bylo kolem toho natočeno i hodně filmů. Důležité je, že je zdravé se těchle témat dotýkat. Já jsem studoval historii, germanistiku - němčinu, a pro mně je to zase nějak přirozená věc. I když ty moje příběhy jsou současné a odehrávají se teď, tak stejně je tam nějaký historický rámec. Vždycky tam spolu s náma hrajou dějiny střední Evropy, které se tam objevují, a které nás mají pořád ve své moci. My jim jakoby unikáme, ale ony nás stáhnou zpátky. To se týká jak Aloise Nebla, tak Grandhotelu, tak i mé poslední knížky Konec puknu v Helsinkách, která teď vyšla německy a která se dotýká punkové generace v Československu 80. a 90. let.

Pokračovat na další stranu

Interview mit Jaroslav Rudiš

1. 9. 2014

Ich stehe gerade vor einem Gebäude in Berlin, in dem ein mehrtägiges Kontaktseminar von Tandem mit dem Namen "YOLO - You only live once" stattfindet.

Es ist nicht nur für Leute, die eine Partnerorganisation in Tschechien oder auch umgekehrt suchen. Ich bin ein bisschen nervös, weil in ein paar Minuten Jaroslav Rudiš ankommt, ein tschechischer Schriftsteller, der erfolgreiche Bücher wie Grandhotel oder Alois Nebel, dessen Verfilmung auch in deutschen Kinos läuft, schrieb. Genauso erfolgreich auch das Buch Národní Třída, das in diesem Jahr in Tschechien für den Literaturpreis Magnesia Litera nominiert wurde. Heute wird seine Lesung aus dem Buch "Vom Ende des Punks in Helsinki" zu den Höhepunkten des Seminars gehören und diese Gelegenheit können wir uns als Jugendportal ahoj.info natürlich nicht entgehen lassen. Wir haben uns entschieden, ein Interview mit einem Autor zu führen, der sich nicht nur literarisch an den Grenzen bewegt.

 

Petr: Sie leben an mehreren Orten in Mitteleuropa, nicht nur in Prag, sondern auch in Berlin und Leipzig...

Jaroslav: Na ja, ich lebe eigentlich nicht an mehreren Orten zugleich, aber ich reise und bewege mich sozusagen ständig in einer gewissen Unruhe. Ich lebe sehr oft auf dem Weg zwischen Tschechien und Deutschland.

Petr: Und können Sie sagen, dass Sie in einem Land mehr Zeit als in dem anderen verbringen?

Jaroslav: Je nachdem. Momentan bin ich sehr oft hier (in Deutschland, Anm. d. Red.) wegen meines neuen Buches "Vom Ende des Punks in Helsinki", das erst kürzlich erschienen ist, deswegen verbringe ich hier viel Zeit.  Ich verbinde es gleichzeitig mit der Arbeit an einem Drehbuch, an dem ich mit meinem Freund Martin Benk arbeite, denn wir bearbeiten eine von unseren Geschichten, auch deshalb bin ich jetzt öfter hier.

Petr: Könnten Sie mir verraten, um was für eine Geschichte es geht, oder ist das noch ein Geheimnis?

Jaroslav: Also, wir arbeiten an zwei Geschichten. Beide drehen sich um Typen, die ein bisschen ein Krieg spielen - oder es dreht sich alles um Krieg. Ich verrate aber sehr ungern, um was es wirklich geht, weil es immer verräterisch ist, etwas im Voraus preiszugeben. Es sind aber zwei Drehbücher, die nun hier in Berlin entstehen, und beide haben etwas mit Tschechien zu tun, wenn auch die Handlung größtenteils in Deutschland spielt.

Petr: Ich komme auf die Frage, wo Sie sich aufhalten, zurück. Mich würde interessieren, wie bewerten Sie ihre Tätigkeit in Deutschland, was haben Sie mitgenommen und was hat Sie inspiriert?

Jaroslav: Ich würde sagen, dass ein Schriftsteller sich nicht so sehr vom Arbeitnehmer in einem Maschinenbauunternehmen unterscheidet. Deutschland ist ein großer Markt, nicht nur für Produkte, sondern auch für die tschechische bzw. europäische Kultur. Es gibt in Deutschland sogar den größten Buchmarkt und ich bin sehr froh, dass meine Bücher auch auf Deutsch erscheinen. Ansonsten ginge es mir nicht so gut, obgleich sich in Tschechien meine Bücher sehr gut verkaufen, aber das Land ist nicht so groß. Ich müsste jedes Jahr ein neues Buch schreiben, um mich dort über Wasser halten zu können, und das würde ich nicht schaffen. Deshalb bin ich sehr froh, auch in Deutschland zu sein, Lesungen hier zu haben und Bücher zu veröffentlichen. Es ist für mich wie ein zweites Zuhause.
Es hat sich auch irgendwie einfach ergeben. Ich bin auch im Grenzgebiet aufgewachsen, sodass Deutsch für mich zu einer ganz natürlichen Sprache geworden ist. Es ist nicht meine Muttersprache, aber ich habe sie gelernt, es war mein großes Hobby. Ich mag Deutsch seit meinem Jugendalter, deswegen ist es für mich ganz natürlich, dass ich hier bin. Ich freue mich immer, wenn ein Buch von mir auf Tschechisch und dann auch in anderen Sprachen erscheint. Besonders freue ich mich auf die deutsche Erscheinung.

Petr: Kann man sagen, dass es in Deutschland andere Inspirationsquellen und Themen gibt als in Tschechien?

Jaroslav: Na ja, die Themen gibt es bei uns genauso. Es macht mir Spaß die Grenze zu überschreiten und über die alten vergrabenen Geschichten, die sich im Grenzgebiet abgespielt haben und vergessen sind, zu schreiben, weil man darüber lange Zeit nicht sprechen konnte. Das ist für mich irgendwie reizvoll, sozusagen, so dass sich etwas Deutsch- Tschechisches schon ergibt. Es war kein Konzept oder Plan, es ist einfach passiert. Das Grenzgebiet macht mir Spaß, wo sich alles trifft und es Spannungen gibt oder gab. Es ist für mich einfach reizvoll und  interessant.

Petr: Ich habe manchmal das Gefühl, dass diese deutsch-tschechischen Themen in der tschechischen Gesellschaft nicht genug in der Öffentlichkeit sind und vor dem Hintergrund Ihrer Geschichten tritt genau das, das deutsch-tschechische Verhältnis, heraus. Was halten Sie davon?

Jaroslav: Ich denke, es ändert sich gerade. Es gibt viele Bücher, die sich mit dieser deutsch-tschechischen Thematik, dem Grenzgebiet, den Sudeten und anderen tabuisierten Themen befassen. Auch sehr viele Filme wurden dazu gedreht. Wichtig ist, dass es gesund ist, mit diesen Themen in Berührung zu kommen. Ich habe Geschichte und Germanistik studiert und für mich ist es schon eine natürliche Sache mich damit zu befassen. Obwohl die Geschichten in der Gegenwart, im Jetzt spielen, sind sie immer in einem gewissen historischen Rahmen. Die Geschichte Mitteleuropas spielt da immer mit uns und wir stehen immer in ihrem Bann. Wir versuchen zu entkommen, aber die Geschichte hält uns zurück. Darum geht es sowohl in meinem Buch "Alois Nebel" als auch in meinem Roman "Grandhotel" und auch im letzten Buch, das von mir gerade auf Deutsch erschienen ist, "Vom Ende des Punks in Helsininki", in dem es um die Punkgeneration in der Tschechoslowakei Ende der 80-er und 90-er Jahre geht.

weiter zur nächsten Seite

Themen zu diesem Beitrag: Ahoj.info Interview
Studium Studium Němčina Deutsch Stipendia Stipendien Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Kultura Kultur Blog Blog News News Cestování Reisen Semináře Seminare Stáže & práce Praktikum & Arbeit Čeština Tschechisch Ahoj.info interview Ahoj.info Interview