Interview s Petrem Šimonem

7. 5. 2015

Žít rok v Plzni – to v roce 2015 znamená nejen žít  v překrásném českém městě, ale také v Evropském hlavním městě kultury. Není tedy divu, že jsem se relativně rychle rozhodla udělat rozhovor s někým, kdo ví, jak to vypadá v zákulisí takového velkého projektu. Na velkých projektech pracuje ale hodně lidí, koho bych se tedy měla zeptat, jak to v Plzni 2015 chodí? Moje volba padla na Petra Šimona, který se jako manažer mezinárodních projektů dozví o česko-německé spolupráci určitě nejvíc. A jen tak mimochodem má taky  česko-německé kořeny.

 

Jak jste se dostal k Plzni 2015? Co Vás na tomto projektu zajímá?

Oh, to je dlouhý příběh. Pro mě začalo všechno v roce 2008. Vlastně jsem pracoval na Alliance française de Plzeň a vyučoval jsem francouzštinu na univerzitě, byl jsem tedy učitel. Někdo by mohl říct, že jsem udělal velkou životní změnu, což ale není pravda. Ve stejnou dobu jsem byl totiž hodně zapojen do kulturního života města. Pracoval jsem v centru Johan, kulturním centru, kde jsem organizoval například výstavy, a taky jsem hodně dělal u Alliance française. Byl jsem tedy na jedné straně učitel, na druhé jsem byl ale docela dost zapojen do kulturního života tady v Plzni. To je pravděpodobně taky důvod, proč mi ředitel centra Johan, Roman Černík, nabídl, abych se připojil k týmu. Tak všechno začalo. Musím se přiznat, že jsem tehdy na začátku nevěděl o Evropském hlavním městě kultury skoro nic, a proto to pro mě byla docela velká věc. Taky nevím, jestli bych tu nabídku přijal, kdybych toho tehdy věděl víc. Dneska jsem poslední z původních členů týmu, který ještě pro Plzeň 2015 pracuje. Pro mě to celé byla velká změna, velká výzva. Někdy snad až moc velká.

Co přesně je Vaše úloha u Plzně 2015?

Na začátku jsem byl oficiálně projektový manažer. Když všechno začalo kandidaturou (na Evropské hlavní město kultury), byl ten titul chápán především jako prostředek k získání určitých investic, jako např. budovy nového divadla. V jednání byla taky nová galerie a nová knihovna. Vedl jsem všechny lidi, kteří na tom pracovali. Krůček po krůčku pak všichni pochopili, že se v tomto projektu jedná spíše o kulturní aktivity, sítě, projekty. V druhé části kandidatury jsme potom našli na místo řeitele někoho jiného, někoho s mnoha zkušenostmi v této oblasti. Od roku 2010, 2011 jsem pak zodpovědný za mezinárodní projekty, to znamená např. za spolupráci s Mons v Belgii, druhým Evropským městem kultury 2015, za přeshraniční spolupráci s Bavorskem, všeobecně za komunikaci s ostatními Evrospkými hlavními městy kultury. Pokouším se vytvořit sítě, spojovat místní a mezinárodní kulturní instituce, umělce a organizace. Hodně cestuji, to je velká část mé práce, potkávám spoustu lidí, zkouším vytvářet nové kontakty a styky/vztahy, aby se vytvořila kulturní scéna. A jsem zodpovědný za festival japonské kultury, Japan Fest 2015, v jehož rámci připravujeme společně s Japonskem a regionálními umělci a institucemi 28 projektů. Ale to nemám na starosti sám, v týmu je dohromady pět lidí.

Jak funguje spolupráce s Německem? Jaké projekty probíhají společně s německými partnery v rámci Plzně 2015?

Byli jsme hned od začátku podporováni především Bavorskem, taky celkově Německem, ale především bavorskou částí. Musím říct, že Němci na začátku chápali více než my, o co u Evropského hlavního města kultury jde. Máme dva velké hlavní partnery, Centrum Bavaria Bohemia v Schönsee a město Regensburg. Společně jsme organizovali dva evropské projekty. Impuls 2015, který byl ukončen v loňském roce a měl za cíl sbírat impulsy a nápady na projekty. Celkově jsme v celém Bavorsku sesbírali více než 100 projektů, z nichž jsme asi 40 proměnili ve druhý projekt, regio2015. Zorganizovali jsme například „Bavorské kulturní dny“ a našli jsme tak opravdu hezký rámec, jak prezentovat bavorskou kulturu a česko-bavorské vztahy.

Na začátku jsme měli tyto dva hlavní partnery, ale postupně jsme našli partnery v celém Bavorsku. V minulém roce jsme dělali okružní jízdu po Bavorsku, abychom do Plzně pozvali lidi, kteří by tam prezentovali svou kulturu. Tak teď máme umělce z Norimberka, Bayreuthu, z Mnichova... Např. výstava „Mnichov – zářící metropole umění (1870-1918)“ v Západočeské galerii byla spoluprací jedné české a jedné německé instituce.

Samozřejmě spolupracujeme taky s Tandemem, který loni zorganizoval první a menší verzi „Bavorských kulturních dní“. Společně jsme vyvinuli projekt Zažij Plzeň! (Erlebe Pilsen!), který je součástí programu speciálních prohlídek města Plzeň s cílem ukázat město trošku jiným způsobem.

Celkově má Německo velký zájem o to, co se v Plzni tento rok děje. Mnoho lidí se chce zastavit a Plzeň navštívit.

Máte osobní vztah k Německu?

Narodil jsem se v Karlových Varech, kde moje babička, která je Němka, po druhé světové válce spolu se svou rodinou zůstala. Mluví plynule česky, já jsem naopak všechno z němčiny zapomněl. Celou tuto přeshraniční spolupráci jsem tedy rozvíjel v angličtině, bez jediného německého slova. Přitom jsem si jistý, že němčina je v mojí paměti ještě někde uložená, pravděpodobně bych s tebou mohl mluvit i německy, ale to by bylo mnohem pomalejší. Hodně němčiny slyším taky u nás v kanceláři a rozumím docela dost. Ale jsem trošku perfekcionista. Nikdy nebudu umět německy perfektně, proto jsem to vzdal.

Ze čtvrtiny jsem tedy Němec. Nemám tušení, jestli je to zřejmé nebo ne, a taky přesně nevím, co to vlastně znamená. Celý život jsem se otázkou, kde jsou vlastně mé kořeny, zabýval, tím, že část mě je s Německem spojená. Je to trošku vnitřní boj, ale ne ve špatném slova smyslu. Je to jednoduše něco, co je ve mně pořád přítomné.

Když jsem začal studovat francouzštinu, bylo mnoho přátel mé babičky překvapeno, proč jsem se zaměřil na francouzštinu a španělštinu, a ne na němčinu. Musím uznat, že Německo pro mě tehdy na dlouhou dobu bylo pouze zemí mezi Českem a Francií, nejkratší cesta odsud do Francie. Ale také díky mé přeshraniční práci se to teď samozřejmě změnilo.

Věříte, že Plzeň a Česko obecně se díky tomuto roku jako Evropské hlavní město kultury stane v Německu více přítomným? Myslíte si, že je to vývoj, který se udrží po roce 2015?

Doufám, že ano. Každopádně doufám. Nejsem si jistý, co bude za pět let, jestli si Evropa ještě vzpomene, že jsme v roce 2015 byli Evropským hlavním městem kultury, to asi spíš ne. Ale myslím, že lidé, kteří bydlí jen 100 nebo 200 kilometrů ať už z Bavorska, Polska nebo Rakouska, se o to určitě budou pořád zajímat a přijedou znovu. Záleží to samozřejmě taky na nás, jestli budeme dále pracovat na tom, s čím jsme začali, udělat Plzeň pro nezasvěcené atraktivnější.

Myslím si ale, že už jsme obraz Plzně změnili. Když se podíváte do tisku, i toho mezinárodního, není už Plzeň hlavním městem piva, přinejmenším nejen. Lidé začínají vidět více. Architekturu, kulturu, Techmanii... Přesto jsme stále ještě pro mnohé hlavním městem piva.

Když jsme začínali s přípravami na to, ucházet se o titul hlavního kulturního města, hodně jsme přemýšleli, co s tím pivem dělat. Nejprve jsme chtěli projekt úplně bez piva, až než za námi přišel jeden Nizozemec a řekl „Vy jste blázni, když to uděláte, protože každý Plzeň (pivo) zná a ví, co to je!“ Tak jsme pivo nenechali úplně stranou, ale ukazujeme jej ne jako alkoholický nápoj, ale spíše s ohledem na přírodu, kvalitu, biologii a také to sociální, protože nám někdo vyprávěl, že, když někdo někoho v Česku pozve na pivo, nejde o to, pivo pít, ale je to známka toho, že člověk toho druhého shledává milým a zajímavým, že chce strávit společně hezkou chvilku a chce se bavit.

Od té doby se téma, s nímž jsme se ucházeli, změnilo, ale přesto stojí člověk vždycky před otázkou „Je Plzeň více než pivo?“

Pro mě se Plzeň v tomto ohledu už hodně změnila a ještě se určitě dost změní, ale nejsem si jistý, jestli si někdo např. ze Švédska za pět let na Plzeň vzpomene, protože byla v roce 2015 Evropským hlavním městem kultury. Třeba se ale mýlím – doufám v to.

Na německé straně bývá často kritizováno, že organizace Plzně 2015 působí trochu chaoticky. Myslíte si, že je to jednoduše velikostí tohoto projektu nabo jde skutečně o kulturní rozdíly, protože v Německu musí být všechno dopředu přesně naplánováno a je to méně spontánní?

Pravděpodobně od obojího trošku. Samozřejmě bylo plánování částečně chaotické, především z německého pohledu. Ale myslím, že s tím bojuje každé Evropské hlavní město kultury, protože je to komplexní projekt, který musí skloubit řadu protikladů. Člověk se musí starat o financování a zároveň o kulturní program, měl by pracovat nezávisle a je současně závislý na politicích, přece jen je ten titul pro město Plzeň. Člověk musí zachytit tradiční kulturu a přitom zůstat inovativní, a měl by spojit místní, národní, evropské a globální zájmy. A to je jen pár příkladů všech těch rozporů. Je prakticky nemožné uspokojit všechny.

Ale samozřejmě mají kritici taky pravdu, bylo to chaotické. A my jsme Češi, to se může stát.

Jaké události a akce byste doporučil Němcům pro návštěvu Plzně? Co je pro Vás osobně vrcholem?

Toho je mnoho. Minulý pátek bylo otevřeno DEPO2015, které je v Česku celkem jedinečné,  a každého bych rád pozval, aby toto výstaviště navštívil. Momentálně můžete navštívit tři výstavy, RESTART Čestmíra Sušky, Domus – moderní evropský design a Plzeňské rodinné fotoalbum, projekt s fotografiemi Plzně, který je inspirován jedním projektem v Marseilles z roku 2013. V létě se v ulicích Plzně objeví obří loutky španělské divadelní skupiny Carros De Foc a v okolí bude mnoho aktivit spojených s 9 týdny baroka.

A samozřejmě chci, protože jsem za něj zodpovědný, všechny pozvat na Japan Fest 2015, obzvláště od 5. do 7. června, kdy se bude konat výstava bonsají, představí se Aikido  a obecně bude prezentována tradiční japonská kultura, a 3. července na otevření výstavy Ryoji Ikeda na Malé scéně Nového divadla.

Kromě toho by člověk neměl propást okružní cestu interiérem Adolfa Loose v Plzni a výstavu Gottfrieda Lindauera, který se narodil v Plzni a na počátku 20. století emigroval na Nový Zéland, na níž bude k vidění množství jeho portrétů Maorů. Každopádně se vyplatí přijet na víkend do Plzně a všechno spojit, a taky se podívat na naše stránky, kde může každý najít, co ho zajímá.

Interview mit Petr Šimon

7. 5. 2015

Ein Jahr in Pilsen leben – das heißt im Jahr 2015 nicht nur in einer wunderschönen tschechischen Stadt, sondern sogar in der Kulturhauptstadt Europas. Kein Wunder also, dass ich mich relativ schnell entschied, ein Interview mit jemandem zu führen, der weiß, wie es hinter den Kulissen eines so großen Projektes wirklich aussieht. Doch in großen Projekten arbeiten auch viele Leute – wen sollte ich also fragen, was bei Pilsen 2015 so abgeht? Meine Wahl fiel auf Petr Šimon, der als Leiter der internationalen Projekte sicherlich am meisten von deutsch-tschechischer Zusammenarbeit mitbekommt – und ganz nebenbei auch eine ganz persönliche deutsch-tschechische Geschichte hat.

 

Wie sind Sie zu Pilsen 2015 gekommen? Was interessiert Sie an dem Projekt?

Oh, das ist eine lange Geschichte. Für mich fing alles 2008 an. Eigentlich habe ich bei der Alliance française de Plzeň gearbeitet und an der Universität Französisch unterrichtet, ich war also Lehrer. Man könnte also sagen, dass ich eine große Veränderung in meinem Leben gemacht habe, aber das ist nicht wahr. Zur gleichen Zeit nämlich war ich recht stark ins kulturelle Leben der Stadt eingebunden, ich habe im Johan-Centrum, einem Kulturzentrum, gearbeitet, wo ich zum Beispiel Ausstellungen organisiert habe, und auch viel bei der Alliance française gemacht. Ich war also auf der einen Seite Lehrer, auf der anderen Seite aber auch ziemlich involviert ins kulturelle Leben hier. Das ist wahrscheinlich auch der Grund, weswegen mir der Leiter des Johan-Centrums, Roman Černik, angeboten hat, dem Team beizutreten. So fing alles an. Ich muss dazu sagen, dass ich damals am Anfang fast gar nichts über die Europäische Kulturhauptstadt wusste und es deswegen eine ziemlich große Sache für mich war. Ich weiß auch nicht, ob ich das Angebot angenommen hätte, hätte ich mehr gewusst. Heute bin ich der Letzte aus dem Anfangsteam, der noch für Pilsen 2015 arbeitet. Für mich war das ganze eine große Veränderung, eine große Herausforderung – manchmal vielleicht auch zu groß.

Was genau ist Ihre Aufgabe bei Pilsen 2015?

Am Anfang war ich offiziell der Projektmanager. Als alles begann mit der Kandidatur hat man den Titel vor allem als Mittel gesehen, um bestimmte Investitionen zu erreichen, wie zum Beispiel das Gebäude des Neuen Theaters. Es waren auch eine neue Galerie, eine neue Bibliothek im Gespräch. Ich habe all die Leute, die daran gearbeitet haben, geleitet. Schritt für Schritt haben wir dann verstanden, dass es bei dem Projekt mehr um kulturelle Aktivitäten, um Netzwerke, um Projekte geht – im zweiten Teil der Kandidatur haben wir dann jemand anderen für den Platz des Direktors gefunden, jemanden mit viel mehr Erfahrung auf diesem Gebiet. Seit 2010, 2011 bin ich jetzt für die internationalen Projekte zuständig, das heißt zum Beispiel für die Kooperation mit Mons, der zweiten Europäischen Kulturhauptstadt 2015, in Belgien, für die grenzüberschreitende Kooperation mit Bayern, allgemein für die Kommunikation mit den anderen Europäischen Kulturhauptstädten. Ich versuche Netzwerke zu schaffen, versuche, lokale und internationale Kultureinrichtungen, Künstler und Organisationen zu vernetzen. Ich reise sehr viel, das ist ein großer Teil meines Jobs, ich treffe viele Leute, versuche neue Verbindungen und Beziehungen herzustellen, um eine Kulturszene zu schaffen. Und ich bin verantwortlich für ein japanisches Festival, das Japan Fest 2015, bei dem wir 28 Projekte zusammen mit Japan und regionalen Künstlern und Institutionen vorbereiten. Aber dafür bin ich nicht alleine zuständig, wir sind insgesamt fünf Leute im Team.

Wie funktioniert die Zusammenarbeit mit Deutschland? Was für Projekte laufen zusammen mit deutschen Partnern im Rahmen von Pilsen2015?

Wir sind von Anfang an vor allem von Bayern unterstützt worden – auch von Deutschland, aber vor allem vom Bayrischen Teil. Man muss sagen, dass die Deutschen am Anfang mehr als wir verstanden haben, worum es bei der Europäischen Kulturhauptstadt geht. Wir haben zwei große Hauptpartner, das Centrum Bavaria Bohemia in Schönsee und die Stadt Regensburg. Zusammen haben wir zwei europäische Projekte organisiert. Impuls2015, das letztes Jahr beendet wurde, hatte das Ziel, Impulse, Projektideen zu sammeln. Insgesamt haben wir mehr als 100 Projektideen aus ganz Bayern gesammelt, von denen wir jetzt ungefähr 40 im zweiten Projekt, regio2015, umsetzen. Wir haben zum Beispiel die Bayrischen Kulturtage organisiert und haben so einen wirklich schönen Rahmen gefunden, die bayrische Kultur und die bayrisch-tschechische Beziehung zu präsentieren.

Am Anfang hatten wir also diese beiden Hauptpartner, aber nach und nach haben wir Kooperationspartner überall in Bayern gefunden. Wir haben letztes Jahr eine Tour durch Bayern gemacht, um die Menschen einzuladen, nach Pilsen zu kommen und ihre Kultur zu präsentieren, und so haben wir jetzt Künstler aus Nürnberg, Bayreuth, aus München... So ist zum Beispiel die Ausstellung „München – leuchtende Kunstmetropole (1870-1918)“ in der Westböhmischen Galerie eine Zusammenarbeit einer deutschen und einer Pilsner Institution gewesen.

Wir arbeiten natürlich auch mit Tandem zusammen, die eine erste und kleinere Version der Bayrischen Kulturtage letztes Jahr organisiert haben. Zusammen haben wir auch das Erlebe Pilsen!-Projekt entwickelt, das Teil eines Programms von speziellen Touren und Spaziergängen durch Pilsen ist, um die Stadt auf neue und andere Art und Weise zu zeigen.

Allgemein ist Deutschland sehr interessiert daran, was in Pilsen dieses Jahr so passiert, viele wollen vorbeischauen und Pilsen besuchen.

Haben Sie einen persönlichen Bezug zu Deutschland?

Ich bin in Karlovy Vary geboren, wo meine Oma, meine Großmutter, die Deutsche ist, nach dem zweiten Weltkrieg mit ihrer Familie geblieben ist. Sie spricht fließend Tschechisch, ich hingegen habe mein ganzes Deutsch vergessen. Ich habe also diese ganzen grenzüberschreitenden Kooperationen auf Englisch, ohne ein Wort Deutsch entwickelt. Dabei bin ich sicher, dass mein Deutsch noch irgendwo in meinem Hinterkopf gespeichert ist, wahrscheinlich könnte ich sogar Deutsch mit dir sprechen, aber es wäre viel langsamer. Ich höre auch viel Deutsch bei uns im Büro und verstehe eine Menge. Aber ich bin ein bisschen perfektionistisch – ich werde Deutsch nie perfekt sprechen können, also habe ich es aufgegeben.

Ein Viertel meiner Persönlichkeit ist also Deutsch – ich habe keine Ahnung, ob das offensichtlich ist oder nicht und ich weiß auch nicht genau, was das überhaupt heißt. Ich habe mich schon mein ganzes Leben lang mit dieser Frage beschäftigt – wo meine Wurzeln eigentlich sind, was es heißt, dass ein Teil von mir mit Deutschland verbunden ist. Es ist ein bisschen wie ein innerer Kampf, aber nicht im schlechten Sinne. Es ist einfach etwas, dass immer präsent in mir ist.

Als ich anfing Französisch zu studieren, waren viele Freunde meiner Großmutter überrascht, dass ich mich mehr auf Spanisch und Französisch fokussiere, und nicht auf Deutsch. Ich muss zugeben, dass Deutschland damals für eine lange Zeit nur das Land zwischen Tschechien und Frankreich war, der kürzeste Weg von hier nach Frankreich. Aber auch dank meiner grenzüberschreitenden Arbeit jetzt hat sich das natürlich geändert.

Glauben Sie, dass Pilsen und Tschechien allgemein durch das Kulturhauptstadt-Jahr in Deutschland präsenter werden? Denken Sie, dass das eine Entwicklung ist, die auch nach 2015 anhält?

Ich hoffe es. Ich hoffe es auf jeden Fall. Ich bin mir nicht sicher, was in fünf Jahren noch da sein wird, ob ganz Europa sich erinnert, dass wir 2015 Europäische Kulturhauptstadt waren, das wohl eher nicht. Aber ich denke, die Leute, die nur 100, 200 km entfernt wohnen, aus Bayern, aber auch Polen oder Österreich, werden sicherlich noch interessiert sein und immer mal wieder kommen. Das hängt auch von uns ab, davon, ob wir weitermachen, womit wir angefangen haben, Pilsen für Außenstehende  attraktiver zu gestalten.

Ich denke aber, dass wir das Bild von Pilsen schon verändert haben. wenn man sich die Presse anschaut, auch die internationale. Pilsen ist nicht mehr die Hauptstadt der Bieres, zumindest nicht mehr nur, die Leute fangen an, mehr zu sehen, die Architektur, die Kultur, das Techmania... Trotzdem sind wir natürlich für viele immer noch die Hauptstadt des Bieres.

Als wir anfingen, uns für die Bewerbung um den Titel zur Kulturhauptstadt vorzubereiten, haben wir viel überlegt, wohin wir mit dem Bier sollen. Am Anfang wollten wir ein Projekt ganz ohne Bier, bis ein Niederländer zu uns kam und meinte „Ihr seid verrückt, wenn ihr das macht, weil jeder das Pils kennt und weiß, was es ist!“ Also haben wir das Bier nicht ganz außen vor gelassen, aber nicht als das alkoholische Getränk, sondern mehr im Bezug zur Natur, zur Qualität, zur Biologie - auch zum Sozialen.

Seitdem hat sich das Thema der Bewerbung geändert, aber trotzdem steht man immer vor der Frage „Ist Pilsen mehr als das Bier?“

Für mich hat sich Pilsen in der Hinsicht schon sehr verändert und wird sich sicherlich auch noch mehr verändern, aber ich bin mir nicht sicher, ob jemand aus zum Beispiel Schweden sich in fünf Jahren an Pilsen erinnern wird, weil es 2015 Europäische Kulturhauptstadt war. Vielleicht liege ich da falsch – ich hoffe es.

Auf deutscher Seite wird oft kritisiert, dass die Organisation von Pilsen2015 ein wenig chaotisch wirkt – denken Sie, das liegt einfach an der Größe des Projektes oder geht es hier tatsächlich schon um kulturelle Unterschiede, dass man in Deutschland einfach alles schon früher genau geplant haben muss und weniger spontan ist?

Wahrscheinlich beides ein bisschen. Natürlich war die Planung teilweise chaotisch – vor allem aus deutscher Sicht. Aber ich denke, damit hat jede Europäische Kulturhauptstadt zu kämpfen, weil es ein so komplexes Projekt ist, das eine Menge Gegensätze vereinen soll. Man muss sich um die Finanzierung kümmern und gleichzeitig um das Kulturprogramm, man soll unabhängig arbeiten und ist gleichzeitig abhängig von Politikern, immerhin geht der Titel ja an die Stadt Pilsen. Man muss die traditionelle Kultur einbringen und trotzdem innovativ bleiben, und man soll lokale, nationale, europäische und globale Interessen vereinen – und das sind nur ein paar Beispiele der ganzen Widersätze. Es ist quasi unmöglich, alle zufrieden zu stellen.

Aber natürlich haben die Kritiker auch recht, es war chaotisch – und wir sind Tschechen, das mag dazu kommen.

Für welche Veranstaltungen und Aktionen würden Sie Deutschen empfehlen, Pilsen zu besuchen? Was sind Ihre persönlichen Höhepunkte?

Da gibt es vieles. Letzten Freitag hat das DEPO2015, das in Tschechien ziemlich einzigartig ist, eröffnet, zu dem ich jeden gerne einladen würde, um diesen schönen und neuen Ausstellungsort zu besichtigen. Momentan kann man dort drei Ausstellungen besuchen, reSTART von Čestmír Suška,  Domus mit modernem europäischen Design, und Fotoalbum, ein Projekt mit Fotos von Pilsen, für das wir von einem Projekt in Marseilles 2013 inspiriert wurden. Im Sommer sind die Riesenmarionetten von Carros De Foc auf den Straßen Pilsen unterwegs und in der Umgebung gibt es viele Aktivitäten im Zuge von 9 Wochen Barock.

Und natürlich, weil ich dafür verantwortlich bin, möchte ich alle zum Japan Fest 2015 einladen, insbesondere vom 5. – 7. Juni, mit einer Bonsai-Ausstellung, Aikido-Vorführungen und allgemein der Präsentation traditioneller japanischer Kultur, und am 3. Juli zur Eröffnung der Ausstellung von Ryoji Ikeda in der kleinen Szene des neues Theaters.

Außerdem sollte man die Touren durchs Loos-Interieur in Pilsen und die Ausstellung von Gottfried Lindauer, der in Pilsen geboren wurde und Anfang des 20. Jahrhunderts nach Neuseeland auswanderte, in der viele seiner Portraits von Maori-Leuten gezeigt werden, nicht verpassen,. Es lohnt sich auf jeden Fall, ein Wochenende nach Pilsen zu kommen und alles zu verbinden – und sich auch einfach auf der Homepage umzuschauen, was einen so interessiert.

Themen zu diesem Beitrag: Ahoj.info Interview
Němčina Deutsch Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Stipendia Stipendien Blog Blog Studium Studium Cestování Reisen Stáže & práce Praktikum & Arbeit News News Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Kultura Kultur Semináře Seminare Čeština Tschechisch