Jak přijít k několika novým babičkám

26. 11. 2014

V dnešním příspěvku jsem se rozhodla vám přiblížit naše zdejší studium angličtiny. Jelikož angličtina neodmyslitelně patří do každodenního života, nemůžeme ani my zůstat pozadu a rozhodly jsme se, že tady v Regensburgu budeme navštěvovat kurzy angličtiny.
Už jen to, vybrat si nějaký vhodný kurz byl docela oříšek. Když už se nám nějaký líbil, nepasoval čas a opačně. Nakonec se ale podařilo z množství kurzů zvolit jeden vhodný. Podotýkám, že se jedná o kurz konverzační, což je vzhledem k dalšímu průběhu důležitá poznámka.

Nezbývalo nic jiného, než se těšit na první hodinu. S dobrou náladou jsme překročily práh školy a vydaly se po schodech nahoru, směrem do učebny. Už tady jsme narazily na dvě dámy pokročilejšího věku, ale ty pokračovaly do vyšších pater. Když jsme pak otevřely dveře naší učebny, nestačily jsme se divit. Čekalo na nás dvanáct nových babiček. Mohlo nás napadnout, že do ranních kurzů budou chodit hlavně lidé, kteří jsou doma - tedy nepracují ani nestudují, ale tohle jsme nečekaly.

Protože jsme v kurzu nové, následovalo zahřívací představovací kolečko. Profesor začal se slovy: "Těší nás, že se k nám přidá někdo nový a omladí náš kolektiv." Každý měl potom říct své jméno a proč si kurz vybral... Když došla řada na nás, cosi jsme zablekotaly a v zápětí se spustila salva otázek typu: Co vlastně v Německu děláme, jak se tady dorozumíváme, co jsme studovaly, jestli je němčina jednodušší než angličtina? a spousta dalších, na které jsme ani nestihy zareagovat. Zajímavější ale bylo, co jsme se dozvěděly my o tomto kurzu.

Kromě jmen, z nichž si pamatuju možná dvě, protože se jedná převážně o staroněmecká jména, jsme zjistily, že tyto dámy navštěvují tento kurz již více než 16 let, nejmladší z nich je 66 let a do kurzu chodí hlavně kvůli kafíčku, které si jdou po hodině pravidelně vypít.
Tak jsme získaly 12 nových babiček, které nás pravidelně zvou na kávu, jsou hrozně milé, zajímají se, co je u nás nového a ukazují nám obrázky svých vnoučat.

Co se týká naší konverzace, ke slovu se sice moc nedostaneme. Jedna či dvě věty za hodinu jsou úspěch, zato se dozvíme, jak vypadal Regensburg před 30 lety a jak to chodí v jiných zemích, protože jsou všechny zcestovalé.Poslechem se dá ale naučit taky dost a náš profesor pochopil, že nám musí klást otázky jmenovitě, abychom se ke slovu dostaly. Takže teď už máme prostor, se aspoň občas vyjádřit.

Každopádně je tahle skupinka hrozně zajímavá, komunikativní a pro mě obdivuhodná. V Čechách bychom asi podobný spolek hledali horko těžko.

Monika

Témata: Blog

Wie man zu ein paar neuen Omas kommt

26. 11. 2014

Für meinen heutigen Beitrag habe ich mich entschieden, euch unser hiesiges Englischstudium nahezubringen.  Denn da Englisch heute ein fester Bestandteil unseres Alltagslebens ist und wir natürlich nicht im Rückstand liegen wollen, haben wir uns entschieden, einen Englischkurs hier in Regensburg zu besuchen.  
Schon einen passenden Kurs zu wählen war für uns eine harte Nuss. Wenn uns ein Kurs mal gefallen hat, passte uns die Uhrzeit nicht und umgekehrt. Schießlich ist es uns aber gelungen, aus der großen Anzahl der Kurse einen passenden zu finden. Wohlgemerkt, ein Konversationkurs, was in Hinsicht auf den weiteren Verlauf eine wichtige Bemerkung ist.

Nach dieser schwierigen Entscheidung freuten wir uns auf die erste Stunde. Gut gelaunt traten wir über die Schwelle unserer Schule und nahmen die Treppe nach oben, in Richtung unseres Klassenzimmer. Schon hier trafen wir zwei Frauen fortgeschrittenen Alters, die aber weiter in einen höheren Stock gingen. Als wir dann die Tür unseres Klassenzimmers öffneten, staunten wir nicht schlecht. Im Raum warteten zwölf Omas auf uns. Da fiel uns ein, dass die Morgenkurse nur die Leute besuchen konnten, die um diese Uhrzeit zu Hause sind – also nicht arbeiten oder studieren. Aber so etwas haben wir trotzdem nicht erwartet.

Da wir in diesem Kurs neu waren, folgte eine Aufwärmvorstellungsrunde. Der Professor begann mit den Worten: „Es freut uns, hier neue Teilnehmer zu begrüßen, die unser Kollektiv verjüngen.“ Jeder sollte dann seinen Namen sagen und warum er den Kurs gewählt hat... Als wir an der Reihe waren, stotterten wir etwas vor uns hin und sogleich löste sich eine Salve an Fragen: Was macht ihr eigentlich in Deutschland? Wie verständigt ihr euch? Was habt ihr studiert? Ist Deutsch einfacher als Englisch? und noch viele andere, auf die wir nicht so schnell reagieren konnten. Interessanter aber war das, was wir über diesen Kurs erfuhren.

Außer Namen, von denen ich mich jetzt nur noch an zwei erinnern kann, weil es sich vor allem um altdeutsche Namen handelt, wissen wir jetzt, dass diese Damen den Kurs schon mehr als 16 Jahre besuchen, die jüngste 66 Jahre alt ist und dass sie vor allem wegen des Kaffees in den Kurs kommen, den sie regelmäßig nach Ende der Stunde trinken gehen.
So haben wir 12 neue Omas bekommen, die uns regelmäßig zum Kaffee einladen, sehr nett sind, sich dafür interessieren, was bei uns neu ist und uns Fotos von ihren Enkelkindern zeigen.

Was unsere Konversation betrifft, kommen wir nicht häufig zu Wort. Ein oder zwei Sätze pro Stunde sind schon ein großer Erfolg. Doch dafür erfahren wir, wie Regensburg vor 30 Jahren ausgesehen hat und wie es in anderen Ländern so läuft, weil alle sehr viel reisen. Vom Hören kann man aber auch viel lernen und unser Professor begriff schnell, dass er die Fragen namentlich stellen muss, damit wir auch zu Wort kommen. Also haben wir jetzt auch Raum, uns mindestens ab und zu mitzuteilen.

Auf jeden Fall ist diese Gruppe sehr interessant, kommunikativ und für mich persönlich auch bewundernswert. In Tschechien dürfte eine ähnliche Konstellation wohl schwer zu finden sein.

Monika

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Čeština Tschechisch Cestování Reisen Studium Studium Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Stáže & práce Praktikum & Arbeit Semináře Seminare Němčina Deutsch Blog Blog Stipendia Stipendien Kultura Kultur Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement News News