Kdo u toho nebyl, o hodně přišel!

22. 2. 2013

Stručné shrnutí pro všechny, kteří se s námi nemohli vydat na zámek Moritzburg:
devět hodin ráno, hlavní nádraží v Drážďanech.

Scházíme se ještě kapku rozespalí. Vlastně by člověk očekával, že české účastnice budou vypadat velmi unaveně. Některé z nich totiž musely vyjet z domova velmi časně ráno. Skutečnost ale vypadá jinak: Obličeje jsou plné očekávání. Jakmile jsme se všichni sešli, vyrážíme. Po krátké cestě vlakem a autobusem jsme na místě. Vítá nás pohádkový obrázek zasněženého zámku a zamrzlého jezera - doslova idyla.

Jedinou kaňkou je studený vítr, který vane ze všech stran. Abychom se trochu zahřáli a prolomili ledy, zařazujeme několik „icebreakerů“ a Martin vede krátkou jazykovou animaci.

Abychom se nemuseli dlouho třást zimou, náš program o něco zkracujeme a přemisťujeme se do zámku, kde aspoň nefouká. V pravé poledne začíná naše prohlídka. Nejprve obdivujeme mimořádnou výstavu o režisérovi Václavu Vorlíčkovi, kde jsou představeny jeho další filmy. I letos jsou originály a repliky kostýmů nádherně nařasené a chybět nemohou ani původní rekvizity, které se ještě podařilo zachovat. Z mnoha česky a německy psaných informačních tabulí se dozvídáme spoustu zajímavostí o natáčení, speciálních efektech a hercích. V krátkém filmu prozrazuje několik pikantností dokonce samotný režisér.

Téměř jako ve filmu vypadají některá známá místa, jako jsou Juráškova stáj nebo podkroví se sovou Rozálkou. Na závěr prohlídky se setkáváme v zámecké kavárně. Tady nás konečně vítá kýžené teplo. V zámku se netopí, vnitřní teplota se tak liší od té venkovní možná o dva až tři stupně. Pro zahřátí si dáváme teplý nápoj a rychle se vydáváme na cestu zpět. Autobus totiž nepočká. Zanedlouho jsme zpátky na drážďanském hlavním nádraží, kde náš výlet ráno začal a odpoledne zase končí. Jak ten čas rychle utekl! Ani jsme se nestačili pořádně poznat a už se zase musíme loučit. Snad se brzo uvidíme na nějakém dalším výletě.

Nás tři to každopádně v Moritzburgu velmi bavilo. :)

Témata: Blog | Cestování | Kultura

Wer nicht dabei war, hat was verpasst!

22. 2. 2013

Ein kleiner Rückblick, für all diejenige, die leider nicht bei unserem Ausflug zum Schloss Moritzburg dabei sein konnten:
9 Uhr morgens, Dresdner Hauptbahnhof.

Noch etwas verschlafen finden sich alle Teilnehmer am Treffpunkt ein. Eigentlich müssten die tschechischen Teilnehmerinnen sehr müde aussehen, da einige von ihnen schon früh losgefahren sind, doch stattdessen steht ihnen die Vorfreude ins Gesicht geschrieben. Als alle Teilnehmerinnen angekommen sind, geht es auch schon los. Nach einer kurzweiligen Zug- und Busfahrt sind wir da. Uns empfängt ein märchenhaftes Bild des verschneiten Moritzburger Schlosses mit dem zugefrorenen See – eine schöne Idylle.

Leider weht uns auch ein kalter Wind um die Ohren. Um das Eis zwischen den deutschen und tschechischen Teilnehmerinnen zu brechen (und auch, um uns selbst ein bisschen zu erwärmen) spielen wir ein paar „Icebreaker“ und Martin führt die Sprachanimation durch.

Doch wir verkürzen unser Programm, damit unsere Teilnehmer nicht länger in der Kälte zittern müssen und flüchten uns ins windstille Schloss, wo wir 12 Uhr den  Rundgang durchs Schloss und die Ausstellung beginnen. Zuerst werden wir durch die Sonderausstellung zum Regisseur Václav Vorlíček geführt, bei der weitere Filme von ihm vorgestellt werden. Auch in diesem Jahr sind die teils nachgenähten, teils originalen Kostüme wunderbar drapiert und die noch übrig gebliebenen Requisiten ausgestellt. Auf den zahlreiche deutschen und tschechischen Tafeln erfahren wir viele Details zu den Dreharbeiten, Tricks und Biografien der Schauspieler und in einem kurzen Film plaudert der Regisseur sogar selbst aus dem Nähkästchen.

Sehr detailgetreu wurde auch der ein oder andere Schauplatz, wie etwas der Stall von Nikolaus oder der Dachboden mit der Eule Rosalie, nachgestellt.
Zum Schluss treffen wir uns alle wieder im Café, dass sich ganz am Ende der Ausstellung befindet. Hier empfängt uns endlich die Wärme, nach der wir uns die ganze Zeit gesehnt haben, denn das Schloss ist nicht beheizt, sodass die Innentemperatur vielleicht nur 2-3 Grad mehr beträgt als die Außentemperatur.
Nachdem sich jeder mit einem warmen Getränk aufgewärmt hat, müssen wir uns auch schon auf dem Rückweg machen, denn der Bus wartet. Und dann sind wir auch schon wieder am Dresdner Hauptbahnhof, wo unser Ausflug am Morgen begann und nun am Nachmittag endet. Wie schnell war doch die Zeit verflogen, kaum haben wir uns kennen gelernt, müssen wir uns auch schon wieder verabschieden. Doch vielleicht sehen wir uns beim nächsten Ausflug wieder.

Uns drei Organisatoren hat es auf jeden Fall sehr viel Spaß gemacht. :)

Themen zu diesem Beitrag: Blog | Reisen | Kultur
Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Němčina Deutsch Blog Blog Semináře Seminare Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Studium Studium Stipendia Stipendien Stáže & práce Praktikum & Arbeit Cestování Reisen Kultura Kultur Čeština Tschechisch News News