Města na P

20. 2. 2015

Praha je od Plzně vzdálená asi hodinu a půl cesty vlakem a osmdesáti korunami. Protože Praha leží tak blízko, vyplatí se tam čas od času zajet. Jinými slovy: Byla jsem už v Praze vícekrát než v Berlíně. Přesto se v tomhle obrovském městě pořád vůbec nevyznám a jsem šťastná vždycky, když se vrátím zpět do své krásné přehledné Plzně. A to souvisí s ne nedůležitými rozdíly mezi oběma městy, nehledě na velikost.

Co nejde v Praze:

1. Mluvit česky. Pražané jsou od hlavy až k patě nastaveni na turisty a nikdy nemluví česky. Rozhovory v restauracích probíhají většinou takto: „Dobrý den.“ „Guten Tag, was wollen Sie trinken?“ („Dobrý den, co si dáte k pití?“) „Dám si Colu.“  „Einmal Cola, ja?“ („Jednou Colu, ano?“) „Jo, a jednou smažený sýr prosím.“ „Darf es sonst noch etwas sein?“ („Ještě něco jiného?“) – ano prosím -  ráda bych dostala jednu porci češtiny!

2. Jízda načerno. Nevím, co se stane, když člověk jede pražským metrem bez platného lístku, ale po několika prvních větách zkušených znalců Prahy o tomto chování („Nejezdi v pražském metru nikdy načerno. Jednoduše to nikdy nedělej. Nikdy! NIKDY!“) netoužím po tom, zjistit to, a místo toho vidím v automatech na lístky hezkou možnost, jak se zbavit drobných – i když nikdy nerozumím, jaký lístek si právě kupuju.

3. Hned najít místo srazu. Kdybych měla být úplně upřímná,  jsem opravdu příšerná ve věcech, které se týkají orientace. I kdybych nebyla úplně upřímná a lhala bych, musela bych říct, že v tom nejsem nijak zvlášť dobrá. Jsem zatím strašně ráda, když za tři hodiny najdu Staroměstské náměstí. Více ani nechci, mají tam přece hrozně dobré palačinky.

Co nejde v Plzni:

1.Mluvit česky. Jsem přesvědčená, že je to místním klimatem, ale to, co v Praze funguje skvěle (že si povídám sama se sebou), v Plzni vždycky selže. Tady vypadají rozhovory přibližně takto: „Dobrý den.“ „Hmnomyden.“ „Ten?“ „Mhm.“ „Všechno?“ „Mhm.“ „Dvacetčtyři.“ „Mhm.“ „Na shledanou.“ „Mhmnamhnou.“

2. V sobotu každé dvě vteřiny do někoho narazit. Když jsem se vydala v Plzni v sobotu v poledne do centra poprvé, bylo tam prázdno jako v Big Bockhorn City během sněhové bouře – potkala jsem přesně dva lidi. Tohle má hned několik důvodů: Za prvé mají o víkendu otevřeno pouze velká nákupní centra, za druhé jsou Češi o víkendu většinou u rodičů/na chatě v lese/ ve velkých nákupních centrech – případně navazuje to první na to druhé. Jen si nejsem jistá, co bylo to první. V každém případě tady není vysoké nebezpečí, že budete obětí nějaké srážky, ledaže byste ji zavinili sami.

3. Strávit prohlídkou města více než dvě hodiny. Na to je Plzeň jednoduše moc malá. Ale to nehraje zase takovou roli, protože si stejně všímám jen těch věcí, které mě zajímají (že je kostelní věž vysoká 102 metrů), a protože většina lidí se zastaví jen proto, aby si vypila pivo a zaprděla postele na naší koleji – a tím může člověk v každém případě strávit více než dvě hodiny.

S tímto ostrým srovnáním vás teď nechám o samotě a budu se dál těšit na ahoj.info videoseminář příští víkend,

Annika

Témata: Blog

Städte mit P

20. 2. 2015

Prag ist von Pilsen mit dem Zug circa eineinhalb Stunden und achtzig Kronen weit entfernt. Genauso nahe wie Prag liegt es deshalb, ab und zu mal dorthin zu fahren. Oder, um es anders zu sagen: Ich war in Prag inzwischen vermutlich öfter als in Berlin. Trotzdem kenne ich mich in dieser riesigen Stadt kein Stück aus und bin jedes Mal wieder froh, zurück in mein schönes, überschaubares Pilsen zu kommen. Und das liegt an den nicht irrelevanten Unterschieden zwischen beiden Städten, abgesehen von der Größe.

Was in Prag nicht geht:

1. Tschechisch reden. Die Prager sind einfach von Haupthaar bis Dicker-Onkel-Zehennagel auf Touristen eingestellt und reden niemals Tschechisch. Unterhaltungen in Restaurants laufen meistens so ab: „Dobry den.“ „Guten Tag, was wollen Sie trinken?“ „Dam si Colu.“ „Einmal Cola, ja?“ „Jo, a jednou smazeny syr, prosim.“ „Darf es sonst noch etwas sein?“ – ja, bitte – eine Portion Tschechisch hätte ich gern!

2. Schwarzfahren. Ich weiß nicht, was passiert, wenn man in der Prager U-Bahn ohne gültiges Ticket erwischt wird, aber nach den ersten Sätzen erfahrener Pragkenner über diesen Sachverhalt („Fahr niemals schwarz in der Prager U-Bahn. Tu es einfach nie. Niemals! NIEMALS!“), bin ich nicht allzu erpicht es herauszufinden und sehe stattdessen in den Ticketautomaten eine schöne Möglichkeit, mein Kleingeld loszuwerden – auch wenn ich nie verstehe, was für ein Ticket ich da gerade kaufe.

3. Den Treffpunkt sofort finden. Wenn man ganz ehrlich ist, dann bin ich wirklich richtig furchtbar in allen Dingen, die mit Orientierung zu tun haben. Selbst, wenn man nicht ganz ehrlich wäre und lügen würde, müsste man sagen, dass ich nicht besonders gut darin bin. Ich bin inzwischen ganz froh, wenn ich den Altstädter Ring innerhalb von drei Stunden finde. Mehr will ich doch auch gar nicht, immerhin gibts da sehr leckere Crepes.

Was in Pilsen nicht geht:

1. Tschechisch reden. Ich bin davon überzeugt, es liegt am Klima hier, aber was in Prag super klappt (nur dass ich immer Selbstgespräche führe), geht in Pilsen immer schief. Hier sehen die Gespräche ungefähr so aus: „Dobry den.“ „Hmnomyden.“ „Ten?“ „Mhm.“ „Všechno?“ „Mhm.“ „Dvacetčtyři.“ „Mhm.“ „Na shledanou.“ „Mhmnamhnou.“

2. Samstags alle zwei Sekunden angerempelt werden. Als ich das erste Mal an einem Samstagmittag in der Pilsner Innenstadt unterwegs war, war es leerer als Big Bockhorn City an einem Sonntag bei Schneesturm – mir sind genau zwei Menschen begegnet. Das hat mehrere Gründe: Zum einen haben am Wochenende nur die großen Einkaufszentren offen, zum anderen sind die Tschechen am Wochenende eh bei ihren Eltern/ in ihren  Hütten im Wald/ in den großen Einkaufszentren – eventuell resultiert das eine auch aus dem anderen, nur bin ich mir nicht sicher, was zuerst da war. Auf jeden Fall ist die Gefahr, Opfer eines Rempelunfalls zu werden, nicht sehr hoch, es sei denn, man wird selbst zum Täter.

3. Besuch mit einer Stadtführung länger als zwei Stunden beschäftigen. Dafür ist Pilsen einfach zu klein. Allerdings macht das nicht so viel, weil ich mir erstens eh nur die Dinge merke, die ich interessant finde (und, dass der Kirchturm 102 Meter hoch ist), und weil die meisten Leute ja doch nur vorbeikommen, um Bier zu trinken und in unsere Wohnheimbetten zu pupsen – und damit kann man in jedem Fall mehr als zwei Stunden zubringen.

Mit diesem brisanten Vergleich lasse ich euch jetzt alleine und freue mich weiter auf das ahoj.info-Videoseminar nächstes Wochenende,

Annika

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Čeština Tschechisch Kultura Kultur Němčina Deutsch Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Blog Blog Studium Studium Stipendia Stipendien Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Stáže & práce Praktikum & Arbeit News News Semináře Seminare Cestování Reisen