Mikuláš, ten který udělá dětem radost!

2. 1. 2014

Neexistuje prakticky nikdo, kdo by si na tuhle každoroční událost ze svého dětství nevzpomněl...
  V celém Česku se všechny děti už nemohou dočkat. Je 5. prosince a to je den, kdy přichází Mikuláš. Já si ale vždycky víc pamatoval na čerta. Koho by totiž bavilo být celý rok hodný? A tak jsem se pro jistotu rok co rok učil nazpaměť básničku. To samozřejmě jenom pro případ, kdyby se čertovi náhodou zdálo, že jsme nebyli dost hodní. Jako dítě jsem vždycky doufal, že mě rodiče čertovi nenechají, ale kdo si mohl být úplně jistý?

Stejně mám ale na tyhle dny moc hezké vzpomínky. A tak jsem letos vyrazil navštívit českou školku v Regensburku. Tentokrát ale trochu neobvykle jako Mikuláš. Rozhodl jsem se dětem trochu pomoci, aby se přísného Mikuláše tolik nebály. Co přesně má takový Mikuláš za úkol mi nebylo úplně jasné, ale rozhodně chtěl jsem českým dětem v Německu udělat radost, aniž bych jim nahnal strach.

Půl hodinky před začátkem je třeba se ustrojit do správného převleku. Správný Mikuláš nosí dlouhý červený plášť, má mikulášskou berlu a moudrou knihu, ve které jsou zaznamenány všechny dobré i zlé skutky dětí. Vypadal jsem skoro jako originál, občas mi jen padal můj bílý plnovous. Můj úvodní výstup byl perfektní, když odhlédneme od toho, že jsem hned na začátku málem ztratil mikulášskou čepici. Proč musí být vždycky tak obrovské? Mám pocit, že se nikdy nevlezou do dveří žádně školky. Kromě toho si člověk neuvědomí jak velká výzva je  držet v jedné ruce mikulášskou hůl a zároveň listovat v moudré knize, která váží nejméně tunu. To bych si měl pro příště trochu natrénovat. Jen ty děti se letos vůbec nebojí, nebo minimálně žádné nepláče. Asi to opravdu zvládly být celý rok hodné.

No na konci jsem byl úplně propocený. Nešlo ani tak o strach, jako o můj teple vycpaný převlek. Přes všechny komplikace jsem byl ale docela spokojený, podobně spokojeně vypadali dokonce i rodiče a samozřejmě nejšťastněji vypadaly děti se svými novými dárky.

Petr Rys

Témata: Blog

Nikolaus- der Mann, der den Kindern eine Freude macht!

2. 1. 2014

Es gibt wohl kaum Jemanden, der sich nicht an dieses alljährige Erlebnis aus seiner Kindheit erinnern kann...In ganz Tschechien fiebern die Kinder dem 5. Dezember entgegen, denn das ist der Tag, an dem der Nikolaus kommt. Ich selbst habe als Kind immer nur an den Teufel gedacht. Wer schafft es schon ein ganzes Jahr lang immer brav und nett zu sein...?

Damals habe ich jedes Jahr ganz brav und gehorsam ein Gedicht auswendig gelernt um im Notfall den Teufel doch noch davon überzeugen zu können, mich nicht mitzunehmen. Ich hatte zwar stets die Hoffnung, dass mich meine Mutti nicht dem Teufel überlassen würde, ganz sicher konnte ich mir jedoch nie sein.

Trotz meiner Ängste von früher habe ich auch sehr schöne Erinnerungen an diesen Tag. So habe ich am 4. Dezember ganz ungewohnt verkleidet (nämlich als Nikolaus) einen tscheschischen Kindergarten in Regensburg besucht. Ich habe mich dieses Jahr dazu entschieden, den kleinen Kindern ein wenig entgegenzukommen und ihnen ihre Angst vor dem strengen Nikolaus zu nehmen. Was genau so ein Nikolaus in Deutschland für Aufgaben hat, war mir im Voraus noch nicht so ganz klar, mein Ziel war es eigentlich nur, den Kindern eine Freude zu machen und ihnen keine Angst einzujagen.

Vor meinem Besuch habe ich mir zunächst ein passendes Kostüm angezogen. Ein richtiger Nikolaus trägt einen langen roten Mantel, hat einen Nikolausstab und ein weißes Buch, in dem natürlich nur die heldenhaften Taten der Kinder aufgeschrieben sind. Ich sah fast aus, wie der originale Nikolaus. Leider ist mir ab und zu mein weißer Rauschebart verrutscht. Das Einzige was mir fehlte, war der lange weiße Bart, aber ich habe mir gedacht, das das die Kinder wohl nicht merken werden. So bin ich also in alter Nikolausmanier in den Kindergarten gestiefelt. Mein Auftritt war perfekt, abgesehen davon, das ich gleich zu beginn fast meine Nikolausmütze verloren habe. Warum müssen die Nikolausmützen auch so rießig sein? Die passen durch keine Türe in einem Kindergarten! Was sich für mich außerdem als eine große Herrausforderung darstellte, war es einen Nikolausstab zu halten und gleichzeitig in einem tonnenschweren, weißen Buch die Seiten umzublättern. Das hätte ich wohl davor trainieren sollen. Neu für mich war auch, das kein Kind weinen musste bei meinem Besuch. Wahrscheinlich haben es diese Kinder tatsächlich geschafft, ein ganzes Jahr lang brav zu sein.

 Ich war am Ende völlig durchgeschwitzt und zwar diesmal nicht aus Angst, sondern wegen meines eindeutig zu warmen Kostüms. Trotzdem war ich mit mir, als Nikolaus zufrieden. Ebenso zufrieden waren die Eltern über ihre braven Kinder und natürlich die Kinder über ihre tollen Geschenke. Und bestimmt hatten die Kinder davor noch nie Besuch von einem tschechischen Nikolaus.

Petr Rys

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Kultura Kultur Cestování Reisen Blog Blog Studium Studium Semináře Seminare News News Němčina Deutsch Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Stipendia Stipendien Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Stáže & práce Praktikum & Arbeit Čeština Tschechisch