Můj druhý měsíc v Plzni

30. 10. 2013

Ahoj a dobré ráno z prosluněné Plzně!Sice je už skoro listopad, ale přesto tady můžu běhat jen v tričku. Můj druhý měsíc tady v Plzni je skoro u konce a líbí se mi tu stejně jako na začátku. Je úžasné vidět, jak jsou lidi v Plzni kreativní a tolerantní a jak se angažují pro vlastní město.

Například včera - při příležitosti Dne vzniku samostatného Československa. Československo sice už neexistuje, ale přesto se tento den slavilo ve velkém. Celý den byly lidem nabízeny různé aktivity, jako např. prohlídka staré synagogy (druhá největší v Evropě a třetí největší na světě), kodrcání se Plzní historickou tramvají, možnost poslechnout si plzeňské orchestry při jejich muzicírování nebo si zkrátka jen užívat za svitu slunce tento šum. Tak jak jsem to udělala já společně s kamarádem z koleje. Bohužel nám poklidnou atmosféru narušilo jakési hlasité třískání, které pocházelo od muže, který pobíhal přes náměstí v tradičním kroji a šlehal bičem o zem. Po deseti minutách však přestal a mohlo se pokračovat v hudbě. Myslím, že tento výstup měl symbolizovat tradiční slovenské sedláky; ale úplně jistá si tím nejsem. Ačkoli už rozumím malinko česky. Ale opravdu jen malinko.

Tak například rozumím větám jako ´To nevadí.´ nebo ´Co je to? To je…. ´A samozřejmě taky: ´Tak jo´. Tato fráze se používá skoro v každé větě. Nebo mi to tak aspoň přijde. Je to vlastně strašně zajímavé pozorovat, jak se člověk postupně učí řeč, kterou vůbec nezná. Na začátku mi znělo všechno stejně. Postupem času jsem začala slyšet často opakovaná slova jako 'tak jo' nebo 'dobře' a začala jsem rozlišovat tramvajové zastávky. A teď mi dokonce přijde i jednodušší zapamatovat si česká slovíčka. A že to vůbec není lehké! Například ´Tschüß´ se česky řekne ´Na shledanou´, nebo zastávka, na které každé ráno vystupuju 'V sadech Pětatřicátníků'. Sice pořád nevím, co to znamená, ale už to umím aspoň pomalu vyslovit.

Doufám, že mé snažení nezůstane jen u tramvajových zastávek a jednoduchých pojmů, ale o tom vám napíšu zase příště.

Hezký pozdrav z Plzně posílá vaše Esther

Témata: Blog

Mein zweiter Monat in Pilsen

30. 10. 2013

Ahoj und einen schönen guten Morgen aus dem sonnigen Pilsen!Es ist zwar fast November, es ist trotzdem so warm, dass man im T-Shirt rumlaufen kann. Mein zweiter Monat hier in Pilsen ist bald zu Ende und es gefällt mir immer noch so sehr wie am Anfang. Es ist toll zu sehen, wie kreativ und offen die Leute in Pilsen sind und wie sie sich für ihre Stadt engagieren.

Wie zum Beispiel gestern, am Jahrestag der Entstehung des selbstständigen tschechoslowakischen Staates. Zwar gibt es die Tschechoslowakei so nicht mehr, aber es wurde trotzdem groß gefeiert. Es wurden den ganzen Tag über verschiedene Aktivitäten angeboten. Man konnte unter anderem die alte Synagoge (die zweitgrößte in Europa und die drittgrößte der Welt) besichtigen, mit einer uralten Tram durch Pilsen tuckern, den Pilsenern Orchestern beim Musik machen zuhören oder einfach den Trubel und den Sonnenschein auf einem Bänkchen geniessen. Das habe ich auch zusammen mi teinem Freund aus dem Wohnheim gemacht und wurde dann aber von ein paar lauten Knallgeräuschen aufgeschreckt. Die Knalle kamen von einem Mann, der in einem traditionellem Kostüm über den Platz gelaufen ist und mit einer Peitsche auf den Boden geschlagen hat. Nach zehn Minuten hat der Mann dann aufgehört und dann ging´s weiter mit Musik. Ich glaube, dass diese Vorführung einen traditionellen slowakischen Bauern darstellen sollte. Aber ganz sicher bin ich mir nicht. Obwohl ich jetzt sogar ein klitzekleines bisschen Tschechisch verstehen kann. Aber wirklich nur ein klitzekleines bisschen.

Zum Beispiel verstehe ich Sätze wie: ´To nevadí´. – Das macht nichts! Oder: ´Co je to? To je….´ - Was ist das? Das ist… Und natürlich: ´Tak jo´. Das heißt soetwas wie ´Also dann´ und wird in fast jedem Satz benutzt. Zumindest kommt es mir so vor. Es ist eigentlich wirklich interessant zu beobachten, wie man anfängt, eine Sprache die man gar nicht kennt, zu lernen. Am Anfang hat sich für mich alles ungefähr gleich angehört. Dann habe ich häufig benutze Worte wie ´Tak jo´ oder ´dobře´ (gut) rausgehört und langsam angefangen die Namen der Tramstationen zu unterscheiden und jetzt fällt es mir auch von Mal zu Mal leichter, mir die tschechischen Vokabeln zu merken. Und das ist wirklich nicht einfach. Zum Beispiel heißt ´Na shledanou´ tschüss und die Tramstation an der ich jeden Morgen aussteige heißt ´V sadech Pětatřicátníků´. Was das heißt, weiss ich leider noch nicht, aber zumindest kann ich es jetzt langsam aussprechen, und zwar geht das so: vsadech pjetatrschizatniku.

Ich hoffe, dass es nicht nur bei den Tramstationen und den einfachen Begriffen bleibt und erzähle euch dann später, ob es geklappt hat.

Ganz liebe Grüße aus Plzeň. Eure Esther!

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Blog Blog Kultura Kultur News News Němčina Deutsch Studium Studium Cestování Reisen Čeština Tschechisch Semináře Seminare Stáže & práce Praktikum & Arbeit Stipendia Stipendien