Německo-německá výměna

17. 12. 2014

Tentokrát převezmu tu roli, která vlastně náleží Lence s Monikou, a  poreferuji vám o zvláštnostech Němců, přesněji nebo úplně jinak řečeno: Bavorů. Já, jako člověk z Fríska ze severu Německa, jsem totiž před rokem v Česku žádný kontakt s tímto zvláštním národkem neměla. Může to znít trošku divně, ale najednou je cesta do bavorské divočiny jen ze čtvrtiny tak dlouhá, než ode mě z domu, takže se čas od času do těchto luhů a hájů vydám – a zažiju tam asi více překvapivého, děsivého a rozčilujícího než v Plzni. Ano, větší kulturní šok byl pro mě rozdíl mezi Německem a , jak to říct, Bavorskem než Německem a Českem.

1- Řeč

Kdo sleduje naše počínání na ahoj.info, ten ví, že má čeština je mizerná. Ale – přinejmenším! – se alespoň částečně domluvím. Někdy něco rozumím a taky už si umím objednat v restauraci, takže nehladovím. Naproti tomu není moje bavorština mizerná, není totiž vůbec žádná. Oblíbená historka mé (bavorské) spolubydlící a spoludobrovolnice Susy je, jak jsem čtyři hodiny seděla ve vlaku z Plzně do Mnichova a až teprve na konci jsem zjistila, že muži přede mnou, kterým jsem celou dobu nerozuměla, nejsou Češi, ale Bavoři. I ty nejjednodušší věty u mě vyvolávají řadu otazníků a na divadelních seminářích uprostřed Bavorska  se nejen já, ale také moje simultánní tlumočnice pěkně zapotíme. Co mě na tomto údajném dialektu nejvíce překvapuje je , že si ho vesele pro sebe mumlají i mladí lidé – a někdy ani vůbec neumí spisovnou němčinu. Joa, leckts mi oam Oarsch!

2. Kultura

Všechny předsudky, které má svět o Německu, jsou pravdivé – ale jenom v Bavorsku. Poté, co jsem se mnoho let ptala, proč by Němci měli jíst preclíky a pít pivo, být největší třídiči odpadu ve vesmíru a nadměrně  do sebe lít Schorle (pozn.red. džus smíchaný s perlivou vodou), byla mi odpověď po prvním kroku do Bavorska jasná za pět minut: Jsou to Bavoři, kteří tak žijí, ne Němci. Pivo zde nechutná frísky hořce, ale lehce jako Alster (pivo s limonádou), který se dá vypít během pěti minut (pozor, rada zkušeného: Přesto to nikdy nedělejte – je to chyba!), kelímky od jogurtů se musí při mytí nádobí opláchnout, aby pak člověk mohl ve sběrném dvoře, kam celá rodina jede v sobotu, roztřídit pěkně čisté kelímky a víčka do různých kontejnerů (není to všechno plast?), a na každém nápojovém lístku je zde nejméně osm různých druhů džusů na Schorle. Zatímco některé součásti bavorské kultury,  jako Dirndl (kroj) v C&A, Oktoberfest v Dolním Sasku a preclíky v pekárnách, se postupně rozšiřují po celém Německu, pokouším se mezitím naopak prosadit severoněmeckou kulturu: Od teď se budou nosit gumáky při špatném počasí, používat nářečí a kdo neví, že Jan a Hein a Klaas a Pit smějí jet  na lov, protože mají vousy, ten dostane za uši.

3. Lidé

Se Susou často diskutujeme o tom, že věci, které považuji za typicky severoněmecké, jsou taky tak nějak typicky bavorské.  Například „pít pivo a jednoduše mlčet“. Ačkoliv se tohle vyskytuje v obou kulturách, nemohlo by to být rozdílnější. Proslulý obyvatel Fríska se prostě nedá jednoduše srovnat s Bavorem v kožených kalhotách – nebo přece? Pravděpodobně záleží na různých úhlech pohledu, neboť zatímco se Bavoři dívají na jejich hory, máme my před očima jen lesklé, větrem ošlehané moře. Ale schopnost nadchnout se se zdá u obou národů podobná – tak se dá bavorské „Basst scho.“ snad nejlépe přeložit do fríštiny jako „Jo“, které může znamenat všechno od „Ok“ až po „Ohjippiyeahwuppbäääm“. A tak dojdete k závěru, ke kterému dojdete asi vždycky, když srovnáváte lidi rozdílných kultur: Prostě lidi jsme přece všichni stejní. Já si myslím, že  Bavoři jsou velmi sympatičtí – když jim teda jednou rozumím.

Na tomto místě bych ještě jednou ráda zmínila, že nikdo nemá za cíl, stavět zeď , a že takováto kulturní výměna v rámci jedné jediné země je něco vemi hezkého. Jenom by někdo mohl možná založit koordinační centra bavorsko-severoněmecké výměny mládeže.

Témata: Blog

Deutsch-Deutscher Austausch

17. 12. 2014

Jetzt übernehme ich einmal den Part, den Lenka und Monika doch eigentlich innehaben, und berichte über die Merkwürdigkeit der Deutschen, genauer gesagt oder gerade völlig gegensätzlich: der Bayern. Ich, als Friesin aus dem Norden Deutschlands, hatte nämlich vor meinem Auslandsjahr in Tschechien keinerlei Kontakt zu diesem merkwürdigen Völkchen. Es mag ein wenig verwirrend klingen, aber auf einmal ist der Weg in die bayrische Wildnis nur noch ein Viertel so lang wie von mir zuhause, also mache ich mich ab und zu auf in dieses unbekannte Gefilde – und erlebe dort vermutlich mehr Überraschendes, Schauerliches, Aufregendes als im schönen Pilsen. Ja, der größere Kulturschock war für mich der Unterschied zwischen Deutschland und, wie soll man es anders sagen, Bayern.                                        

1. Die Sprache

Wer unser Tun und Schaffen  auf ahoj.info verfolgt, der weiß, dass mein Tschechisch miserabel ist. Aber – immerhin! – ist es inzwischen ansatzweise vorhanden. Ab und zu verstehe ich etwas, und hungern tu ich auch nicht mehr, seit ich im Restaurant bestellen kann. Im Gegensatz dazu ist mein Bayrisch nicht miserabel, sondern gar nicht da. Die Lieblingsgeschichte meiner (bayrischen) Mitbewohnerin und Mitfreiwilligen Susa ist die, wie ich vier Stunden im Zug von Pilsen nach München saß und erst am Ende bemerkte, dass die Männer vor mir, die ich die ganze Zeit nicht verstanden hatte, keine Tschechen waren, sondern Bayern. Selbst einfachste Sätze lösen in mir Armeen voller Fragezeichen aus, und Theaterseminare mitten in Bayern bringen nicht nur mich, sondern auch meine Simultandolmetscher ins Schwitzen. Was mich am meisten an diesem angeblichen „Dialekt“ überrascht, ist, dass ihn auch junge Leute munter vor sich herbrummeln – und manchmal gar kein rechtes Hochdeutsch können. Joa, leckts mi oam Oarsch!

2. Die Kultur

Sämtliche Vorurteile, die die Welt über Deutschland hat, sind wahr – allerdings nur in Bayern. Während ich mich viele Jahre fragte, warum die Deutschen Brezeln essen und Bier trinken, die größten Mülltrenner des Universums sein und exzessiv Schorle in sich hinein schütten sollten, wurde mir die Antwort innerhalb von fünf Minuten nach meinem ersten Schritt in Bayern klar: Es sind die Bayern, nicht die Deutschen, die so leben. Das Bier schmeckt hier nicht friesisch-herb, sondern leicht wie ein Alster, das sich innerhalb von fünf Minuten wegtrinken lässt (Achtung, Ratschlag einer Erfahrenen: Macht das trotzdem niemals – es ist ein Fehler!), die Joghurtbecher müssen beim Abwasch mitausgespült werden, damit man auf dem Wertstoffhof, zu dem die ganze Familie am Samstag fährt, fein säuberlich Joghurtbecher und Jogurtdeckel in die verschiedenen Müllbehältnisse trennen kann (ist das nicht alles Plastik?) und die Schorle gibt es auf jeder Karte mit mindesten acht verschiedenen Saftsorten. Während sich Teile der bayrischen Kultur wie das Dirndl bei C&A, das Oktoberfest in Niedersachsen und die Brezeln in jeder Bäckerei langsam in ganz Deutschland verbreiten, versuche ich inzwischen, die norddeutsche Kultur dagegen zu setzen: Ab jetzt werden Gummistiefel bei Schlechtwetter getragen, Platt geschnackt und wer nicht weiß, dass Jan und Hein und Klaas und Pit mit auf Kaperfahrt fahren dürfen, weil sie Bärte haben, der kriegt was auf die Ohren.

3. Die Menschen

Mit Susa diskutiere ich oft, dass Dinge, die ich als typisch norddeutsch empfinde, irgendwie auch typisch bayrisch sind. Zum Beispiel das „Ein Bier trinken und einfach mal schweigen“. Obwohl das anscheinend in beiden Kulturen vorkommt, könnte es doch unterschiedlicher nicht sein. Die berühmte Friesenstarre lässt sich schließlich nicht mit einem Bayern in Lederhosen vergleichen – oder vielleicht doch? Vermutlich liegt es an der unterschiedlichen Aussicht dabei, dass das Empfinden so unterschiedlich ist, denn während die Bayern auf ihre Berge schauen, haben wir nur das raue, vom Wind gepeitschte Meer vor Augen. Aber auch in der Begeisterungsfähigkeit beider Völker scheint es Ähnlichkeiten zu geben – so lässt sich das bayrische „Basst scho.“ vielleicht am ehesten mit dem friesischen „Jo.“ übersetzen, das von „Ok“ bis zu „Ohjippiyeahwuppbäääm.“ alles bedeuten kann. Und so kommt man zu dem Schluss, zu dem man vermutlich immer kommt, wenn man Menschen unterschiedlicher Kulturen vergleicht: Rein menschlich sind wir ja doch alle gleich. Ich finde die Bayern also sehr sympathisch – wenn ich sie denn mal verstehe.

An dieser Stelle sei noch einmal erwähnt, dass niemand die Absicht hat, eine Mauer zu ziehen, und dass ein solcher Kulturaustausch innerhalb eines einzigen Landes doch auch etwas sehr Schönes ist. Nur Koordinierungszentren für bayrisch-norddeutschen Jugendaustausch, die sollte man vielleicht noch gründen.

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Stipendia Stipendien Stáže & práce Praktikum & Arbeit Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Semináře Seminare Němčina Deutsch News News Čeština Tschechisch Cestování Reisen Kultura Kultur Blog Blog Studium Studium Ahoj.info interview Ahoj.info Interview