Život bez internetu?

15. 1. 2015

Co dělají zahraniční studenti, praktikanti a dobrovolníci, kteří pobývají v Německu, přesněji řečeno v Regensburgu, když přijdou odpoledne v chladném lednu domů? Zkouknou facebook, chatují s přáteli, skypují, zjišťují novinky, vyhledávají vhodné párty na večer, podívají se na počasí, nějakou chvilku se zabaví u youtube, sem tam něco nastahují, hrají mezi sebou online hry, koukají na filmy, přečtou emaily... Co k těmto naprosto normálním denodenním činnostem potřebují? Internet. Co se stane, když jim, chudákům, někdo internet sebere? Nesnesitelná katastrofa jménem Nuda.

Tahle nepříjemná situace nastala u nás na koleji a trvá už 14 dní. Každý z deseti mladých lidí ze všech možných konců světa řeší tento nuda-problém kreativně po svém.

Zde malý výtah z toho, co se u nás za tu dobu bez internetu dělo, děje a ještě několik dní pravděpodobně dít bude:

Hráli jsme stolní hru „Krteček“ nalezenou ve společné kuchyni pro děti věku 4+.

Studovali jsme reklamní letáky Aldi a živě debatovali o slevách.
 
Vařili jsme a povídali si o tom, co, jak, proč a z jakých ingrediencí je vařeno.

Všeobecně jsme si hodně povídali.

Více jsme začali pozorovat ostatní spolubydlící, všímat si detailů, nalezli jsme dírku na tričku.

Naučili jsme se, jak se řekne „dírka na tričku“ ve čtyřech různých jazycích.

Někteří se velmi často loudají od jednoho pokoje k druhému a zjišťují, jestli se náhodou někdo nenudí méně než oni.

Objevili jsme prastarý otvor v rádiu s názvem „kazeťák“, který byl následně obdivován a stal se tématem další debaty.

Stavěli jsme sněhuláka ze španělských pomerančů (což bylo téměř stejně tak nudné, jako Krteček).

Někteří poprvé objevili, co je to instituce knihovna (tohle se týká „pilně“ studující na koleji převažující mužské erasmus-populace. Samozřejmě kvůli internetu, ne knihám.).

Slova jako internet, nuda a nepatrné množství nelichotivých výrazů byla u nás v poslední době často skloňována v šesti jazycích.

Nastávaly vtipné situace, například, když jsme načapali dva chlapce, jak spolu tančí salsu.

Vřele, intenzivně a s otevřenou náručí jsme vítali každého hosta u nás na koleji v naději, že možná zrovna tato cizí tvář nás zachrání ze spárů té mučivé, trýznivé nudy.

Hrálo se na kytaru a zpívalo se.

Styl pohybu po chodbě koleje je ve většině případů velmi pomalý, bez jakéhokoli cíle, podobný stylu chůze zombíka.

Někteří spolubydlící šťouchají prstem do ostatních spolubydlících nebo je nervují nějakým jiným podobným způsobem a neuvěřitelně se při tom baví (i toto se týká hlavně hochů).

Vedou se smysluplné rozhovory typu: „Kam jdeš?“ „Do kuchyně.“ „Co tam?“ „Vyhodit tenhle odpadek.“ „Ok, půjdu s tebou.“ „Ok!“ – a celá akce s výletem do kuchyně je pak velkým zpestřením dne.

U některých jsou vykazovány abstinenční příznaky – bezdůvodný smích, cítit se jako operní pěvec,...

A mnoho dalšího. Takhle teď běží život na naší koleji a ještě týden bude. Pak nám internet, doufejme, znovu připojí a my budeme zase žít náš normální, virtuální život a opět získáme kontakt s našimi rodnými zeměmi. Už žádná opera, Krteček, „kazeťák“, zombičí potulování po chodbách... hmmm... nebude to vlastně trochu škoda?

Zdraví vás

Lenka

Témata: Blog

Leben ohne Internet?

15. 1. 2015

Was machen die ausländischen Studenten, Praktikanten und Freiwilligen, die in Deutschland wohnen, bzw. in Regensburg, wenn sie nachmittags im kalten Januar nach Hause kommen? Facebook angucken, mit Freunden chatten, nach Hause skypen, Neuigkeiten aus den jeweiligen Heimatländern erfahren, Partys für den Abend aussuchen, die Wettervorhersage checken, bei YouTube eine Weile hocken, Materialien downloaden, online Spiele spielen, Filme schauen, E-Mails lesen... Was brauchen sie zu allen diesen üblichen alltäglichen Sachen? Internet. Was passiert, wenn jemand den Armen die Internetverbindung wegnimmt? Eine unerträgliche Katastrophe namens Langeweile.

Diese unangenehme Situation dauert jetzt schon seit 14 Tage bei uns im Wohnheim an. Jeder von uns 10 jungen Leuten aus allen verschiedenen Ecken der Welt löst das Langeweile-Problem unterschiedlich kreativ.

Hier ein kleiner Auszug von Sachen, die wir bis jetzt ohne Internet getan haben:

Ein in der Küche gefundenes Spiel namens Maulwurf für Kinder des Alters 4+ gespielt.

Prospekte von Aldi gelesen und über die besten Rabatte debattiert.

Gekocht und darüber geredet, was, wie und aus welchen Ingredienzen gekocht wird.

Allgemein viel geredet.

Die anderen Mitbewohner mehr wahrgenommen, Details gemerkt, ein kleines Loch auf einem T-Shirt gefunden.

Gelernt, wie „das kleine Loch auf dem T-Shirt“ auf 4 verschiedenen Sprachen heißt.  
 
Von einem Zimmer zu anderen getrödelt und festgestellt, ob jemand zufällig eine kleinere Langeweile hat.

Ein altertümliches Loch im Radio namens Kassetten-Recorder entdeckt und damit gespielt.

Einen Schneemann aus spanischen Orangen gebaut (was fast genauso langweilig war wie der Maulwurf).

Entdeckt, was die Institution Bibliothek ist (betrifft die „fleißig“ Studierenden im Wohnheim, eine überwiegende Erasmus-Männerpopulation. Selbstverständlich wegen der Internetverbindung, nicht der Bücher).

Die Wörter: Internet, Langeweile und noch eine unbedeutende Menge von Schimpfwörtern in sechs Sprachen dekliniert.

Bauchschmerzen von Lachen gekriegt, wenn zwei Jungs beim Salsa-Tanzen erwischt wurden.

Jeden Gast in unserem Wohnheim herzlich, innig, intensiv willkommen geheißen, in der Hoffnung, dass vielleicht gerade dieses fremde Gesicht uns aus der Langeweile retten kann.

Gitarre gespielt und gesungen.

Sich im Flur des Wohnheims langsam ohne bestimmtes Ziel in Zombie-Weise bewegt.

Die anderen Mitbewohner mit Fingern gestochen oder sie irgendwie anders genervt und eine riesige Menge Spaß dabei gehabt (das war wieder eine rein männliche Sache).

Sinnvolle Gespräche wie: „Wohin gehst du?“ „In die Küche.“ „Was machst du dort?“ „Diesen Abfall wegwerfen.“ „Ok, ich gehe mit dir.“ „Ok.“ geführt – und die ganze Aktion mit dem Abfall und Spaziergang in die Küche genossen.

Abstinenzzeichen aufgewiesen – grundloses lautes Lachen, sich als Opern-Sänger fühlen,…

Und viel anderes... So läuft das Leben in unserem Wohnheim und wird auch noch eine Woche so laufen. Dann bekommen wir, hoffentlich, die Internetverbindung zurück und werden wieder unser normales virtuelles Leben führen und wieder in Kontakt mit unseren Heimatländern sein. Keine Oper, kein Maulwurf-Spiel, kein Kassetten-Recorder, keine Zombie-Bewegungen mehr...hmm...wäre es nicht eigentlich schade drum?

Liebe Grüße

Lenka

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Studium Studium Cestování Reisen Semináře Seminare Kultura Kultur Stipendia Stipendien Blog Blog Němčina Deutsch Ahoj.info interview Ahoj.info Interview Stáže & práce Praktikum & Arbeit News News Čeština Tschechisch