On-Arrival Training

14. 10. 2016

Zhruba 200 mladistvých z celé Evropy vykonává každý rok v Česku Evropskou dobrovolnou službu. Dvacet tři z nich, včetně mě, se setkali na konci září na pětidenním Popříjezdovém školení ve Vrchlabí v Krkonoších blízko polských hranic.

A tak jsem 22. září ráno ještě docela unavená, ale zároveň natěšená, vyrazila z plzeňského nádraží směrem na sever. Po čtyřech přestupech se ukázalo, že to městečko v Krkonoších přece jen není tak malé a můj hotel se nedá najít tak jednoduše, jak jsem si to představovala. Alespoň ostatní účastníci semináře se dali dobře rozpoznat- podle krosen na zádech a lehce zmateného výrazu ve tváři, neboť se stejně jako já nemohli zorientovat. Naštěstí jsme s malou pomocí Google Maps kolem čtvrté hodiny odpolední dorazili včas na místo. Sbohem studentská koleji, ahoj tříhvězdičkový hotele! Poté co jsme si vybalili věci a zúčastnili se prvního seznamování v parku pod širým nebem, jsme se mohli věnovat další hotelové atrakci: jídlu! Přejedením a vyčerpáním jsme padli do postele, čekali nás ještě čtyři dny nabitého programu.

Druhý den nám vstávání zpříjemnila výtečná snídaně a tak není divu, že jsme se pak každé ráno dostavili do společenské místnosti přesně na půl desátou.

Celý program popíši pouze krátce, neboť tu pro plnou verzi není dostatek prostoru: mnooooho seznamovacích her, Stadtrallye (aktivity ve městě s aplikací „Actionbound“, výborná zábava, doporučuji), workshopy s různými tématy- například česká mentalita a tradice, historie českých zemí, nebo také k otázce, jak se dá s málo penězi žít a cestovat. Poznali jsme české památky, dostali tipy na události a festivaly po celé České republice a ochutnali jsme české kulinářské speciality (co existuje lepšího, než jíst oplatky z Karlových Varů nebo banánky v čokoládě za účelem vzdělávání?).

Popřemýšleli jsme o svých plánech a cílech a napsali dopis našemu budoucímu „já“. Mimo to jsme popíjeli české pivo, plánovali vzájemné návštěvy a cesty, uzavírali přátelství. Dozvěděli jsme se o potenciálu závislosti na výherních automatech, učili se česky a především: užili jsme si skvělou zábavu.

Dostalo se i na tematizování různých problémů: zklamání, nesprávná očekávání, problémy v komunikaci, špatná domluva, nedostatek mentorů, nuda nebo také přetěžování.

A co jsme si odnesli? Motivaci a radostné očekávání do nadcházejících týdnů a měsíců, stejně jako uvědomění si, že nikdo není sám, že se nám při těžkostech dostane pomoci, a že můžeme sdílet hezké chvíle společně.

Nakonec má toto školení ještě jeden praktický bonus - každý z nás má nyní po celé zemi místo, kde může složit hlavu. A když ne, tak alespoň nějakého průvodce městem, známého nebo dokonce kamaráda, který nás rád přivítá. Samozřejmostí je, že na oplátku to samé poskytneme i my těm ostatním. A i kdybychom se tímto způsobem nesetkali, tak se všichni sejdeme nejpozději na dalším školení na konci ledna 2017.

Heidi

Témata: Blog

On-Arrival Training

14. 10. 2016

Circa 200 Jugendliche aus ganz Europa sind jedes Jahr im Rahmen des Europäischen Freiwilligendienstes in Tschechien, 23 von ihnen – mich eingeschlossen – trafen sich Ende September 2016 beim fünftägigen On-Arrival Training in Vrchlabí, dem Tor zum tschechischen Riesengebirge.                          

Noch ziemlich müde, aber unglaublich aufgeregt startete ich am Morgen des 22. September vom Pilsener Bahnhof in Richtung Norden. Vier Umstiege später stellte sich heraus, dass das Städtchen doch nicht so klein und demzufolge das Hotel nicht so leicht zu finden war, wie ich angenommen hatte.                                                                                                               Immerhin: Die Seminarteilnehmer/-innen, erkennbar an großen Trekkingrucksäcken und einem leicht verwirrten, von Orientierungslosigkeit zeugenden Gesichtsausdruck, fanden schnell zusammen. Google Maps sei Dank kamen wir am Nachmittag in unserer Unterkunft an. Tschüss Studentenwohnheim, Hallo 3-Sterne-Hotel! Nachdem wir unsere Sachen verstaut und eine kleine Vorstellungsrunde unter freiem Himmel im Park gemacht hatten, konnten wir uns sogleich der nächsten Attraktion des Hauses widmen: dem Essen! Satt, zufrieden und erschöpft fielen wir dann ins Bett mit dem Wissen, dass uns vier Programm-reiche Tage bevorstanden. Das Aufstehen am nächsten Morgen fiel in Anbetracht des leckeren Frühstücksbuffets nicht allzu schwer; und so waren wir jeden Tag pünktlich um 9.30 Uhr im Seminarraum versammelt.

Das ganze Programm an dieser Stelle zu erläutern, würde den Rahmen sprengen; deswegen die Kurzfassung: viele Kennenlernspiele, eine Stadtrallye mit der App „Actionbound“ (macht unglaublich Spaß!), Workshops zu Themen wie tschechische Mentalität und Traditionen, Geschichte des Landes aber auch zu der Fragestellung, wie man am besten ohne beziehungsweise mit wenig Geld lebt und reist. Wir haben tschechische Sehenswürdigkeiten kennengelernt, Tipps für Events und Festivals in ganz Tschechien bekommen, die kulinarischen Freuden des Landes im Praxisunterricht (Karlsbader Oblaten und Banany-Riegel zu Bildungszwecken essen, was gibt es Schöneres?) erkundet und dieselben wieder bei einer ausgedehnten Wandertour abtrainiert. Wir haben über unsere Wünsche und Ziele nachgedacht, Pläne geschmiedet und einen Brief an unser späteres Ich geschrieben. Bier im Pub getrunken, Besuche und gemeinsame Reisen geplant, Freundschaften geschlossen. Das Suchtpotential von Spieleautomaten erkannt, deutsche Kultur in Form von „Komando Bimberle“ in die Welt getragen, Tschechisch gelernt und vor allem eines: gemeinsam viel Spaß gehabt.

Doch auch Probleme wurden thematisiert: enttäuschte Hoffnungen, falsche Erwartungen, Kommunikationschwierigkeiten, fehlende Mentoren, mangelnde Absprachen, Langeweile oder auch Überforderung.

Was wir mitnehmen, ist Motivation und Vorfreude angesichts der kommenden Wochen und Monate, sowie die Gewissheit, dass niemand allein ist, dass wir bei Schwierigkeiten Hilfe bekommen und die schönen Momente miteinander teilen können.

Und schließlich noch ein ganz praktischer Aspekt: Jeder von uns hat jetzt übers ganze Land verteilt ein Bett, einen Bekannten, Guide oder vielleicht sogar Freund, der uns willkommen heißt – und umgekehrt. Und selbst wenn wir uns nicht auf diesem Wege treffen, so sehen wir uns doch spätestens am Mid-Term Training Ende Januar 2017 wieder, wenn die ganze Truppe wieder zusammenkommt.

Heidi

Themen zu diesem Beitrag: Blog
Čeština Tschechisch Stáže & práce Praktikum & Arbeit Blog Blog Stipendia Stipendien Němčina Deutsch Kultura Kultur Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Cestování Reisen Semináře Seminare Studium Studium News News Ahoj.info interview Ahoj.info Interview