Vánoce u nás

3. 12. 2015

Praha o Vánocích. Troufám si říct, že je to jedno z nejhezčích období vůbec. A co si budem povídat, Vánoce jsou svátky nejen klidu a pohody, ale také lenošení, přejídání se a návštěv.
Když jsem byla malá,měla jsem už nejméně 2 měsíce předem nakoupené všechny dárky a pečlivě schované v krabici od bot. A teď? Dárek nemám ještě ani jeden a Ježíškovi jsem také ještě nenapsala. Můj největší dárek pro mne letos bude to, že se celá rodina sejdeme u jednoho stolu a to tentokrát v novém domě, ve kterém moje rodiče bydlí teprve pár dní. Už se nemohu dočkat. Moje rodina není zrovna ukázkovým typem co se vánočních zvyků a tradic týká, ale to mne osobně vůbec nevadí. Kde bych jen začala. Tak třeba u cukroví. U nás se nepeče(teda jen vánočka) a když už ano, tak jen malé množství, nýbrž jsme vždy obdarování všemi babičkami, tetičkami nebo kamarádkami,..
O vánoční stromek, který máme vždy živý, se stará můj taťka s bráchou, kteří vždy při jeho zdobení světýlky nadávají a vyhrožují, že příští rok budeme mít jen větev. Den před Štědrým dnem se každý zavře do svého pokoje, kde pečlivě balí všechny své dárky. Postupem času jsme však přišli na to, že nemá cenu ztrácet nervy s balícím papírem a je mnohem jednodušší nakoupit dárkové tašky.
Naše stědrovečerní večerě, moje nejoblíbenější část dne , teda až po rozbalování dárků, také není úplně typická. Rybí polévka, na které si potrpí celá rodina kromě mne, se vaří každý rok, ale kapr, který má asi milion kostí a my tím nechceme riskovat cestu na pohotovost, byl vyměněn za  lososa a vinnou klobásu. I když je pravda, že někdy se i k nám kus už usmaženého kapra dostane a to hlavně, když k nám přijede děda, kterého k nám  vyšle babička, s obavami abychom neumřeli hlady. A to neplatí jen na Vánoce. Bramborového salátu , který u nás nesmí chybět, se většinou ujmu já. Toho nemám nikdy dost a mohu ho pak další den snídat, obědvat i večeřet. Jako dezert máme většinou nějaký dort, i  když často je člověk už tak přeslazený cukrovím, že na nic sladkého nemá už ani pomyšlení.
A pak přichází nejoblíbenější část večera a to rozbalování dárků. Rok od roku je toho pod vánočním stromkem méně a méně, ale s přibývajícími roky (je mi jen něco málo přes 20 :D) si člověk uvědomuje, že dárky nejsou na vánocích to nejdůležitěší, ale jde o pohodu, vánoční atmosféru a dobré jídlo především :D. Od té doby, co bydlím na koleji si užívám každého dne, kdy nemusím přemýšlet, co si na další den uvařím k obědu. Takže Vánoce jsou pro mne ideálním svátkem, kdy naberu nějaké ty tukové zásoby na nadcházející měsíce tvrdého života na koleji.
Jen bych chtěla dodat, že když jsem byla malá, tak jsme většinu vánočních tradic svědomitě dodržovali a já tak ráda vzpomínám na roky, kdy jsme s bráchou rozřezávali jablka a čekali, zdali bude uprostřed hvězda, či pouštěli v umyvadle svíčky ve škořápkách od ořechů a u toho zpívali koledy.
Jedna hezká, rodinná tradice nám však zůstala. A to, že po večeři jdeme s bráchou vždy do pokoje, kde  sledujeme z okna , zdali už Ježíšek byl naproti u sousedů a čekáme na zvoneček, který značí to, že už i u nás byl Ježíšek a my se tak můžeme konečně vrhnout na rozbalování dárků.

 

 

Témata:

Weihnachten bei uns

3. 12. 2015

Prag in der Weihnachtszeit. Ich wage zu sagen, dass es eine der schönsten Phasen überhaupt ist. Und ich werde euch sagen, zur Weihnachtszeit gehören nicht nur die Feiertage der Ruhe und des Behagens, sondern auch die des Faulenzens, Zu-Viel-Essens und der Besuche.
Als ich klein war, hatte ich schon mindestens 2 Monate vor Weihnachten alle Geschenke gekauft und alles in einem Schuhkarton sorgfältig versteckt. Und jetzt? Ich habe bisher noch kein einziges Geschenk gekauft und dem Weihnachtsmann habe ich auch noch nicht geschrieben.  Mein größtes Geschenk wird dieses Jahr sein, dass sich meine ganze Familie zusammenfindet und diesmal in einem neuen Haus, wo meine Eltern erst seit einigen Tagen eingezogen sind. Ich freue mich schon, wenngleich meine Familie nicht der ideale Typ ist wenn es um Weihnachtsbräuche und Traditionen geht, aber das stört mich überhaupt nicht. Wo soll ich denn anfangen? Also, vielleicht bei den Weihnachtskeksen. Bis auf Weihnachtsstriezel wird bei uns nichts gebacken und wenn doch, dann nur kleine Menge, weil wir immer von allen Großmüttern, Tanten oder Freundinnen beschenkt werden.
Um den Weihnachtsbaum – der immer original aus der Natur kommen muss – kümmert sich mein Papa zusammen mit meinem Bruder. Wenn die zwei dann mit dem Schmücken der Weihnachtslichter anfangen, schimpfen und drohen sie immer, dass wir nächstes Jahr nur einen Ast haben werden. Ein Tag vor Weihnachten steckt jeder von unserer Familie in seinem eigenen Zimmer, wo er sorgsam alle Geschenke einpackt.  Im Laufe der Jahre sind wir darauf gekommen, dass es sich nicht lohnt die Nerven mit Geschenkpapier zu verlieren und dass es das Einfachste ist, Geschenktaschen zu kaufen.
Unser Heiligabend-Essen, meine liebster Teil des Tages, also nach dem Geschenke auspacken, ist auch nicht so typisch. Fischsuppe, die meine ganze Familie – mit Ausnahme von mir – liebt, wird somit jedes Jahr gekocht. Aber Karpfen, der vielleicht Millionen Knochen hat, wurde gegen Lachs und Weinwurst eingetauscht weil wir nicht riskieren wollen, Heiligenabend in der Notaufnahme verbringen zu müssen. Die Wahrheit ist, dass es auch bei uns manchmal ein Stück gebratenen Karpfen gibt und vor allem, wenn mein Großvater kommt, weil meine Großmutter Sorge hat, dass wir vor Hunger sterben würden. Und das gilt nicht nur für Weihnachten.  Um den Kartoffelsalat, der bei uns nicht fehlen darf, kümmere ich mich. Und ich kann nie genug davon bekommen. Am nächsten Tag zum Frühstück, zum Mittag und auch zum Abendbrot wird dann Kartoffelsalat gegessen. Als  Dessert haben wir für gewöhnlich eine Torte, aber man hat oft schon genug von all den Weihnachtsplätzchen, dass einem die Lust auf noch was Süßes vergeht.
Und dann kommt endlich mein allerliebster Teil des Abends und zwar, Geschenke auspacken. Von Jahr zu Jahr gibt es allerdings immer weniger und weniger Sachen unter dem Weihnachtsbaum. Mit dem Alter begreift man jedoch allmählich, dass die Geschenke nicht das Wichtigste an Weihnachten sind. Sondern Ruhe, die gemütliche Atmosphäre und vor allem das gute Essen. Seitdem ich im Wohnheim wohne, genieße ich jeden Tag zu Hause, wenn ich nicht daran denken muss, was ich am nächsten Tag zum Mittagessen kochen werde. Weihnachten ist für mich ein idealer Feiertag, an dem ich ein paar Kilo zunehmen kann, die ich dann für die nächsten Monate hartes Wohnheimleben bestimmt gut brauchen kann.
Ich möchte euch noch einen kleinen Einblick gewähren und zwar, als ich klein war, hat meine Familie nämlich fast alle Weihnachtstraditionen sorgsam eingehalten. Deshalb kann ich  mich auch noch gut daran erinnern, dass ich mit meinem Bruder zusammen Äpfel aufgeschnitten und darauf gewartet habe ob sich im Inneren ein Stern befinden wird. Wir haben außerdem Kerzen in Nussschalen im Waschbecken schwimmen lassen und dazu Weihnachtslieder gesungen.
Eine schöne, familiäre Tradition ist uns letztlich doch geblieben.  
Nach dem Heiligabend-Essen gehe ich mit meinem Bruder in unser Zimmer und dort beobachten wir, ob der Weihnachtsmann bereits bei den Nachbarn von gegenüber war.  Wir warten solange bis wir die Glocke hören, die uns das Zeichen gibt, dass der Weihnachtsmann auch zu uns gekommen ist und wir endlich unsere Geschenke auspacken können.

 

Themen zu diesem Beitrag:
Němčina Deutsch Stipendia Stipendien Cestování Reisen Čeština Tschechisch Dobrovolnictví Freiwilliges Engagement Blog Blog Studium Studium Kultura Kultur Ahoj.info interview Ahoj.info Interview News News Stáže & práce Praktikum & Arbeit Semináře Seminare