Impressionen einer Freiwilligen, Teil 3 // Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 3.

Několik měsíců příprav, hektolitry vypité kávy, spousta odpracovaných přesčasů a přepracované kolegyně. To je situace v předvečer nejdůležitější akce roku, 7. česko-německého setkání mládeže v bavorském Bayreuthu. Celé čtvrteční odpoledne jsme já, Bára, Irča a Eva kompletovaly složky pro nahlášené účastníky. Po několika hodinách máme hotovo: vše je nachystáno, roztříděno, popsáno. Poslední úkol od Juli: koupit 50 čokolád a polepit je samolepkami s logem akce. Večer tedy ještě skočím do Lidlu. Aby nám šlo polepování líp od ruky, přidávám do košíku ještě láhev červeného vína na svařák. Paní u pokladny si mě přes brýle nenápadně, ale soucitně prohlíží: 50 čokolád Milka a k tomu litr vína? Musí si asi myslet, že mám právě za sebou obtížný rozchod :-)

A je to tady: pátek, 18. listopadu 2011. O půl desáté nás vyzvedává Evička, naše nová praktikantka, a ve složení já, Bára a Evča se vydáváme jako první předvoj na místo činu – do Bayreuthu. Cesta po dálnici nám příjemně ubíhá. Evča povede na akci vlastní workshop i stánek na Trhu příležitostí, což je miniaturní veletrh různých organizací pracujících s mládeží. V tom jako by do mě uhodil blesk: ve shonu a stresu předcházejích dní jsme s Bárou úplně zapomněly, že i ahoj.info bude mít svůj stánek, a my s sebou nemáme ani jeden letáček! Co teď?! Okamžitě voláme do Regensburgu do kanceláře. Špatné zprávy od Irči ze sekretariátu: před čtvrthodinou všichni odjeli. Zkoušíme Terku, naši předchůdkyni, která má na akci dorazit v podvečer, ale taky nepochodíme. Pojede totiž rovnou z práce a v kanceláři Tandemu už se stavit nestihne. Nálada v autě je pod bodem mrazu. Jak jsme jen mohly zapomenout?! Poslední plán: píšu zoufalou smsku Nicole do Plzně. A konečně se na nás usmálo štěstí – Nicole vezme všechno, co v plzeňské kanceláři najde. Super, stánek ahoj.info je zachráněn!

A pak už vše běží jak po másle: vydáváme na improvizované recepci v ubytovně trička, desky a klíčky od pokoje. Odvádíme celou skupinu asi 80 účastníků do menzy. O půl deváté už stojíme na stánku ve slušivých ahoj.info tričkách a odpovídáme na všemožné dotazy českých i německých účastníků, a to až do půl jedenácté! Zasloužíme si odměnu a proto vyrážíme do Trsátka, příjemné útulné hospůdky vzdálené čtvrthodinky chůze od ubytovny. Dávám se do řeči s klukem sedícím naproti, který je jedním ze čtyř moderátorů setkání. „Já tě určitě odněkud znám,“ dívá se na mě. Vyjmenovávám všechny spolky a organizace, ve kterých jsem kdy působila. Mezi nimi i Mezinárodní studentský klub na Masarykově univerzitě. „Aha, tak ty jsi studovala na Masaryčce? A co přesně?“, dostáváme se pomalu záhadě na kloub. Nakonec vyšlo najevo, že jsme studovali na stejné fakultě a máme společné známé. Svět je opravdu malý!

Sobota a neděle pak uběhnou jako voda. Máme spoustu práce: živě referujeme o nejdůležitějším dění na Facebooku, píšeme články na ahoj.info, fotografujeme a v neděli vedeme rozhovory s účastníky. Vše samozřejmě - jako obvykle - hned překládáme do druhého jazyka. V neděli před obědem program oficiálně končí společným skupinovým fotografováním. Ahoj.info tým ještě rychle publikuje poslední článek. Do Regensburgu se dostáváme v podvečer, unavení, ale spokojení s odvedenou prací. Odezva na naše žurnalistické snažení je obrovská: spousta kliků u článků, palců i nových fanoušků na Facebooku , pochvaly od kolegů i obou šéfů. Je to pro nás závazek i výzva, abychom vás – naše čtenáře a fanoušky – nezklamaly!

//

Ein paar Monate, Hektoliter ausgetrunkenen Kaffes, viele Überstunden und überarbeitete Kolleginnen. Das ist die Situation am Vorabend der wichtigsten Veranstaltung des Jahres, dem 7. deutsch-tschechischen Jugendtreffen im oberfränkischen Bayreuth. Den ganzen Donnerstagsnachmittag haben wir – Bára, Irča, Evča und ich – die Mappen für die angemeldeten TeilnehmerInnen komplettiert. Nach ein paar Stunden sind wir fertig: alles ist vorbereitet, eingeteilt, gekennzeichnet. Die letzte Aufgabe von Juli für uns: 50 Tafeln Schokolade kaufen und sie mit den Stickern des Veranstaltungslogos bekleben. Alles klar, ich muss noch am Abend zum Lidl gehen. Nach meiner Meinung geht alles mit einem Gläschen Glühwein einfacher, also ich gebe noch eine Flasche Rotwein zu der Schokolade. Die Kassiererin beobachtet meinen Einkauf und mich auffällig und mitleidsvoll durch ihre Brille: 50 Tafeln Schokolade und eine Flasche Wein dazu? Sie denkt wahrscheinlich, dass ich gerade eine komplizierte Trennung durchmache :-)

Endlich ist er da: Freitag, der 18. November 2011. Um halb zehn holt uns die Evička ab, welche unsere neue Praktikantin ist. Also Bára, Evička und ich fahren als erste nach Bayreuth. Die Fahrt ist angenehm und geht schnell, da wir die ganze Zeit miteinander reden. Evča wird ihren eigenen Workshop leiten und auch einen Stand auf dem Markt der Möglichkeiten betreuen. Der Markt der Möglichkeiten ist eine kleine Messe, wo die Organisationen, welche mit und für Jugendliche arbeiten, sich selbst präsentieren können. Und dann ist es, als wäre ein Blitz in mich einschlagen: in den hektischen und stressigen letzten Tagen haben wir ganz vergessen, dass auch ahoj.info einen Stand auf dem Markt der Möglichkeiten haben wird. Und wir haben keine Flyer mitgenommen! Was jetzt?! Sofort rufen wir in unserem Büro an. Schlechte Nachrichten von der Irča, die im Sekretariat sitzt: alle sind vor einer viertel Stunde losgefahren. Wir probierten die Tereza, unsere Vorgängerin, die ebenfalls am Abend anreisen sollte, anzurufen. Leider klappte das auch nicht – sie fährt nämlich direkt vom dem Büro ab, also schafft sie es nicht noch bei Tandem vorbeizukommen. Die Laune im Auto ist unterhalb des Gefrierpunkts. Wie konnten wir auch ausgerechnet das vergessen?! Unsere letzte Hoffnung – Nicole. Ich schicke ihr eine verzweifelte SMS nach Pilsen. Und endlich haben wir Glück – Nicole wird alles, was sie im Pilsner Büro findet, packen und mitnehmen. Großartig, der ahoj.info-Stand ist gerettet!

Dann läuft alles weiter ohne Probleme: an der improvisierten Rezeption geben wir T-Shirts, Mappen und die Zimmerschlüssel aus. Wir führen etwa 80 TeilnehmerInnen in die Mensa. Um halb neun stehen wir schon am Stand in ahoj.info-T-Shirts und antworten auf die verschiedensten Fragen der tschechischen und deutschen Teilnehmer, und zwar bis 22:30! Wir verdienen eine Belohnung, also gehen ins Plektrum, das ist eine angenehme und gemütliche Kneipe, ungefähr eine viertel Stunde entfernt von der Jugendherberge. Ich komme ins Gespräch mit dem Jungen, der mir gegenüber sitzt und einer der Moderatoren des Jugendtreffens ist. „Ich denke, ich kenne dich schon irgendwo her, “ sagt er. Ich nenne alle Vereine und Organisationen, in denen ich tätig war. Unter anderem auch den International Student Club an der Masaryk Universität Brno. „Ach so, also du hast an der Masaryk Universität studiert? Und zwar?“ fragt er. Alles klar jetzt: wir haben an der gleichen Fakultät in Brno studiert und deswegen die gleichen Bekannten gehabt. Die Welt ist doch so klein!

Samstag und Sonntag sind wie ein Wasser gelaufen. Wir haben viel zu tun: wir berichten „life“ über alles, was wichtig ist, schreiben die Artikel auf ahoj.info, fotografieren, und am Sonntag führen wir Gespräche mit den Teilnehmer. Alles – wie immer – übersetzen wir sofort in die andere Sprache. Am Sonntag vor dem Mittagsessen endet offiziel das Jugendreffen: noch die Gruppenfoto und alles ist vorbei! Ahoj.info-Team stellt noch den letzten Artikel online. Wir sind zurück in Regensburg am früher Abend, ganz müde, aber zufrieden, dass wir gute Arbeit geleistet haben. Die Reaktion auf unsere journalistische Bemühung ist riesig: viele Artikel-Klicks, Likes und neue Fans auf Facebook, Anerkennungen von der Kollegen und beiden Chefs. Das ist für uns sowohl Verpflichtung, als auch Herausforderung. Wir dürfen Euch jetzt – unsere Leser und Fans – nicht enttäuschen!

Impressionen einer Freiwilligen, Teil 3 // Dojmy jednoho dobrovolníka, díl 3.

KOMENTÁŘE / KOMMENTARE

Články/Artikel

Chyba? Dej nám vědět! / Fehler? Lass es uns wissen!